Sportiness CZ - Skákací chůdy

Je sobota ráno a pro naši skupinu radostný den. Čeká nás první společné skákání a tím i první stiltballek v roce 2011 :o)

Sluníčko mě nenechalo na holičkách. Už od sedmé hodiny první zlatavé paprsky kličkovaly mezi listy žaluzií a začaly mě lechtat v nosních dírkách. Kdo to ještě neví, slunce je můj kamarád.
Když jde o akci, vždy se spolu nějak domluvíme. A pokud se na pár dní schová, není důvodu se na něj hněvat. I sluníčko si musí někdy odpočinout. Přece jen obloze nevládne samo. Čím déle odpočívá, tím s větší vděčností ho lidé vítají, když je začne opět laskat ve své hřejivé náruči. U ostatních bytostí, rostlin, zvířat a živlů to není jinak. A ono jejich lásku oplácí, jak nejlépe dovede.

Je téměř polovina března a stále není cítit jaro. Jako kdyby mělo ještě něco přijít. Ale určitě to bude jen otázka dnů, kdy započne další ročník zázračného řetězce zrození a probouzení, růstu, radosti, plození, usínání a možná i trošku umírání. Nic nového, ale každý rok tahle směska nádherné životaschopnosti prostě překvapí. A stejné je to i s naší skupinou. Na jaře se probouzíme, přes rok bujaře hyperaktivňákujeme a na zimu usínáme. Jen ti notoričtí nespavci se lepí na umělých lezeckých stěnách a v uzavřených sportovištích.
.
.
.
Je sobota večer. Máme za sebou hopsání, stiltballek, volejbal a fotbálek. Byl to plodný, fyzicky náročný den, který ještě neskončil. Poznali jsme další supr partu lidiček a zanedlouho nám začíná večerní kulturní program.
.
.
.
Je neděle ráno, sotva lezu, z aktivit mě bolí všechny svaly. Z několikahodi­nového smíchu cítím dvojnásobně sysláky a břišáky. Kromě toho jsem nafouklý jak žába po pivní mouše. To je tak, když se celodenní sportování protáhne až do jedné hodiny ranní. Ale bylo to výživné. Sobotě dávám devět a půl bodu z deseti ;o)

Luky