Sportiness CZ - Skákací chůdy

Dnes to byla procházka růžovým sadem. Rozhodli jsme se, že se proběhneme a přispějeme nějakou tu kačku na podporu výzkumu pro léčbu rakoviny. Tož bylo to dobré, až na to vstávání. Registračka od 0830 do 0945 a Anet nás už několik dní předem burcovala, že musíme dorazit do devíti, jinak prý nezbudou trička :D A tak se stalo, že někteří z nás vstávali v sedm, dorazili, sfoukli registračku, prošli trasu v bláhové naději, že ostatní už budou fungovat také, jiní dorazili po deváté v bláhové naději, že budou první a někteří, třeba Péťa!!!, tradičně nedorazili, protože se nebyli schopni zvednout z postele.

Nakonec se nás sešlo pět + Forest + Libor :D Si dělám z Libora šprťouchlata, ale nakonec on byl ten vítěz, protože místo dvou kol, dali s Verčou rovnou tři. Forest si našel štěkací kámošku a odzávodil už před startem, po desáté vystartoval jak triskomyš a táhnul Anet celý kilák a půl. Je to príma pejsek, akorát někdy mám pocit, že má o kolečko víc, nebo naopak že mu dokonce vypadala všechna kolečka. V každém případě je s ním sranda. Organizátoři vyhlásili náhubkový zákon a všichni pejskové byli na trati několikrát kontrolováni. Forest zpočátku malinko sabotoval. Když mu ho nasadili, během pár sekund ho obratně tlapkou sundal. Až když mu Anet pohrozila, že mu omotá čumák ducktape páskou, tak dal pokoj.

Na chůdách jsme šli nakonec jen dva. Byla to fakt procházka, protože jsme museli dávat pozor na děcka, takže ke zrychlení docházelo jen na volných úsecích. Plzeňáci jsou hodně konzervativní. Tolik hlášek o tom, že podvádím, jsem snad v životě neslyšel. Z druhé strany to vyvážily děti, kterým se chůdy jako vždy líbily.

Byla tu zároveň příležitost potkat spoustu známých tváří. Lidé, kteří se zabývají širokým spektrem aktivit a nehnijí v plzeňské žumpě, jsou vidět na každé takové akci. Stejné obličeje, stejné oblečení, hezké úsměvy a upřímné pohledy, rovní lidé a černé ovce konzumní společnosti.

„Závodu“ se účastnilo i mnoho lidí s různými stupni postižení, včetně vozíčkářů. Mám radost z každé takové akce, protože když je supr skupina lidiček, stírají se veškeré fyzické rozdíly a je cítit obrovská vlna spojení, tolerance a lásky. Kdo není příliš vnímavý, vidí to ve formě úsměvů všech zúčastněných a v čistotě vzájemných projevů.

Celou událost moderoval Jirka Trnka, který svojí nevymáchanou pusou zvládl vybrat po závodě ještě pár tisíc a to během několika minut. K poslechu a tanci hrála naprosto excelentní hudební skupina plzeňských študáků StarFire. Doporučuji a nic jiného než doporučuji. Rozhodně mají našlápnuto do světa.

Největší akcí pro nás nebyl ani tak běh, jako dovednostní stanoviště s trickle tříkolkama, chůdama, pojízdnýma věcma, který nedokážu pojmenovat, a vůbec. Nejsrandovnější byly asi lyžoprkna pro tři osoby, která si osedlali Verča, Tom a Libor. Nevím, kdo byl kormidelník, ale kdyby to byla ponorka, tak bych do ní rozhodně nevlezl. Z těch havárií dnes budu mít noční můry. Naštěstí jsem to nejhorší zajedl dortíkem v Krystalu ;o)

Luky
 
 
Fotogalerka