Sportiness CZ - Skákací chůdy

Budík zvoní, na hodinách 7 hodin ráno a já si říkam, kdo vymyslel tak blbej čas… Je to přeci nefér, ten co vstává nejdýl, tak musí vstát nejdřív, protože to má nejdál. Po náročném vstávání a přípravy svačinky vyrážím směr Slovany, kde usedám s Tomem do auta. Po cestě směrem ke Karol nabíráme ještě Gabču, která taky nadává, co se vstávání týče :D

Okolo 9té parkujeme u Karol, která nás vítá a za ní Gego ještě se slepenýma očima.. Prej se mu po včerejšímu výletu s Lukym nikam nechtělo, asi ho Luky krapet zničil. Ale jen tak se nedá, softshellky přenechal Karol a sám si vzal pohorky (zimní s kožíškem, když odpoledne bylo 25°C) :D Za to velkej Ríša byl údajně v pohodě, takže si to s Gegem prohodili ze včerejšího večera, kdy Ríša okamžite po návratu zamířil do postele a Gego byl plnej energie.

Po krátké poradě, kudy kam a kterým autem pojedeme, vyražíme na cestu. Tom po cestě sem tam říznul nějakou zatáčku a Gabča vyhorožovala, že mi hodí nadílku za krk. Gego to samozřejmě ještě podpořil různýma „chutnýma“ storkama. Pár km před cílem Tom na křižovatce odbočuje doleva a já co by co-pilot, který se kochá malebnou krajinkou místo sledování cesty, jsem mu to odkejval. Odbočka to samozřejmě byla špatná, takže místo do Skryje jsme dorazili do Čilé, tudíž o vesnici vedle než jsme chtěli :) Další bojová porada rozhodla, že se vrátíme a dojedeme do Skryje a projdem se zde pak pěšky.

Je něco po 10té a parkujeme ve Skryji na parkovišti. Vyrážíme po modrej, Gego zvětřil hospodu a chtěl jí hned samozřejmě navštívit. Luky asi jsi ho od toho piva moc neodnaučil.. :) Nasadili jsme opravdu krkolomné tempo – 3 km / něco přes 2 hodiny / 400 fotek :D Hned za vesnicí byl posed, který okamžitě Gego s Gabčou otestovali, já fotil krajinku a Tom pampelišky. Hned na kraji lesa bylo na větvi uvázané lano, kde si Gego s Tomem zopakovali tělocvik a lezení na čas. Opodál nad cestou stál strom s odhalenými kořeny. Jelikož byl Gego nejměnší, tak vyhrál konkurz a šel se vyfotit. Tom otočil foťák do skupiky a když ho slejzající Gego spatřil, tak pohotově reagoval a šplhal se zpátky :D Doražíme k řece, kde leží strom přes řeku a to by nebyl Gego, aby to samozřejmě hned nevyzkoušel.

Po spoustě fotkách a svačince dorážíme konečně k vodopádům. U vodopádů to vypadá jak na náměstí, lidi kam se člověk podívá a přitom nebylo nic moc k vidění, protože je málo vody. Nesměla samozřejmě chybět fotografická zastávka. Když už to holky přestalo bavit, vyrazily přes skálu na druhou stranu vodopádu. To ovšem ještě netušili, že tam se bude ve focení pokračovat :D Poté jsme vyrazili lesem dále po modré, přes cestu ležel strom a toho Gego samozřejmě zase využil.

Když jsme vylezli z lesa, holky si hned u cesty sedly do trávy. Vytáhli jsme další svačinku nebo oběd a podpořili jsme jí sundáním bot :) To už Gabča notně kýchala a smrkala. Ponožky za to nemohly, ale všudepřítomný pyl, chudinka si tu alergii užila. Po odpočinku vyrážíme z údolíčka zpět do kopce směřem k Čilé. Po cestě znovu potkáváme pampelišky, Tom si při jejich focení chtěl popovídat s „velkýma černýma“ mravencema, ale moc si s nima nerozumněl, protože ho místo povídání radši začali ochutnávat a když se přesunul o kousek vedle, tak potkal sousedy :D

Kousek před Čilou si Gabča začala stěžovat, jak daleko to ještě bude. Snažil jsem jí na mapě ukázat a vysvětlit vzdálenost, ale bez úspěchu. No nic, za pokus to stálo :) Dostáváme se na červenou, scházíme zase do údolíčka, kde je brod přes místní potůček. Škoda, že Gego s sebou neměl žabky, mohl si ho užít, takhle se potupně musel snížit k lávce opodál.. Na rozcestí následovala další bojovka a každej měl jinej názor na směr. Nakonec jsme vyrazili po cestě uzavřené závorou a ta se ukázala jako správná, Tom to dobře vykoumal. Přes jednu zastávku na cestě u pole a pro jistotu pod dráty vysokého vedení dorážíme do Skryjí, kde jsme navštívili místní knajpu. Karol s Tomem zaujal zmrzlinový pohár, Gega řízek se salátem a já to pojistil gulášem :) Zde jsme se ještě rozhodli, že se ještě vydáme na nedalekou zříceninu Týřov.

Vyrážime tedy po žlutý a cesta vedla po skále dolů do údolíčka. Když Gabča zbystřila a zhodnotila cestu, řekla, že s námi nejde a počká na nás nahoře. Vyndal jsem tedy připravenej blok a pastelky, aby se nám mezitím neunudila a vyrazili jsme bez ní. Cesta to byla vskutku veselá – po skále dolů k řece a mezi chatkama okolo řeky. Za nimi jsme dorazili k malé lávce přes potůček, která byla vytvořena z vrátek od kadibudky, takže srdíčko nechybělo. Cesta se stočila do lesíka a teror začal. Nahoru, dolů po hřebeni skály po cestičce, kde se dva sotva vyhnuli. Přes vyhlídečku a pofidérní mostík jsme dorazili k dalšímu potůčku, který se vléval do řeky. Už to vypadalo, že jsme z nejhoršího venku, ale to nejlepší přišlo samozřejmě až na závěr – schody po skále nahoru ke zřícenine :)

Po náročném vystupu jsme konečně útrobách zříceniny, kde fotíme co se dá, lezeme do hladomorny a sklepa. A protože místo oplývalo zajímavou atmosférou, vytáhl jsem z batohu zbylé papíry
ze školy a tužku. Nabízí se otázka, jestli jsem tak připraven a nebo mam v batohu takovej bordel (odpovězte si sami) :D Mezitím co Karol kreslila parádní obrázek, my s Tomem jsme pokračovali v naší kariéře „skalních modelek“ :) Pak přiběh Gego, zkoucenej jak paragraf s rukama na zadních partiích a prosbeným výrazem, že nutně potřebuje kapesníky… Po rychlém úprku se vrátil vysmátej jak rybička :)

Následovala cesta zpět ze schodů, okolo potůčku, přes vysokohorskou stezku a samozřejmě bonusem na konci v podobě vysoké skály, na které se Skryje nachází. Zmožení, ale šťastní dorážíme zpět na parkoviště, kde nás vítá už odpočatá a lehce znuděná Gabča. Odpočinek a hůrá domů. Po cestě byla ještě zastávka u hřbitova před Chrástem, kde jsme pozorovali krásný západ slunce.

Když jsme po 8 dorazili ke Karol, tak nás pozvala k sobě na boršč. Začala ho ohřívat, nakrájela maso a zeleninu a Gego mezitím vybílil všechny jogurty z ledničky. :) Vrátil se domů i velkej Ríša a když byl boršč ohřátej, tak Karol zjistila, že ho ohrála tak maximálně pro sebe a velkýho Ríšu, protože všichni byli natolik zničeni než aby překonali polívku. A možná, že se jim nechtělo i z toho kolektivního závanu ponožek :)

Gego se po jogurtech vydal tvrdě sportovat – gaučing ve spojení s Madaskarem 2. My za tmy vyrážíme směr Plzeň, příjemně unavení, spokojení a těšící se na další výlet.

Péťa

Fotogalerka