Sportiness CZ - Skákací chůdy

Dnes Vám povím o tom, jak se díky prasátku celá skupina vyřádila.

Ani nevím, zda jsem už v deníku zmínil plzeňské sdružení PRASÁTKO.NET neboli v Plzni Relaxujeme Aktivně – Sport, Art, Kosmetika a Ostatní (motokáry, skippie, skákací chůdy, péče o vlasy…). Jde o neformální partičku prakticky začínajících a hlavně malých podnikatelských subjektů, kteří se zabývají viditelnými a hmatatelnými aktivitami, jinými slovy žádné přeprodávání, papírování, spekulování nebo přerozdělování hromádek. Prasátko se prostě snaží za každou cenu tvořit hodnoty.

A tak se stalo, že jsme se účastnili pálení čarodek na Štruncákách. Celé prasátko zde rozvinulo několik stanovišť, od tvořivých dílniček, přes konzultační budku k inspiraci v řešení životních otázek a v neposlední řadě prezentaci stiltballu, jako sportíku, který vypadl z lůna Sportinessu v Plzni.

Už jsem se konečně prokousal k jádru věci a to, jak souvisí aktivity skupiny s prasátkem. Někteří členové prasátka totiž osobně nebo formou jejich ratolestí nebo v nejlepším případě všichni dohromady s námi skákají. A jadérko Skupiny plzeňských skokanů zase pomáhá prasátku když je třeba, jako dnes, kdy si sem přišlo zahrát stiltballek a ukázat Plzeňákům, jaká je to srandinda.

Přestože jsme od dvanácti do tří zažili několik bouří, spadla spousta vody a akce vypadala velice bledě, nakonec se opět potvrdilo, že vše, co se nám zdá zpočátku zlé, je ve skutečnosti přínosem.

Schovaní pod plachtovinou našeho dílničkového stanu jsme se opět trochu více potmelili. Zatímco jsme nebojácně čelili bleskové a hromové smršti, pokecali jsme, vzniklo pár zajímavých obrázků a hlavně, vyzkoušeli jsme si umotat skleněný korálek!!! Osobně jsem měl desáté vánoce, protože na příležitost sednout s Marcelou nad plamenem plynového hořáku jsem už nějaký den čekal. Oheň a sklo, surová práce pro šikovné ruce, koncert barev, prostě nádhera. A opět jsme dokázali, že jsme bytosti usměvavé a tvořivé, popálenin se nebojíme a vůbec, dovolím si hovořit za všechny, že si užíváme společné okamžiky u nových zážitků.

Tu dočkali jsme se i hezkého počasí. Déšť postupně ustával, prostor trochu vyschl a my se pustili do hry. Jsem rád, že trochu sprchlo. Pecky z cukru zůstaly doma, o hodně přišly a dobře jim tak. Jak říká herec Pavel Nový, který před pár lety dostal západonilskou horečku a ochrnul tak, že mohl hýbat jen okem: „Kdo naříká, nezaslouží si nic než nářek.“ Ten chlap ví, o čem mluví. Dnes funguje jako normální člověk, dokonce hraje hokej a jezdí na snowboardu. Jen s jedním rozdílem. Už nepospíchá tak, jako před tím. Co musí člověka potkat, aby si uvědomil cenu svého života a podstatné věci ve svém okolí?

Byl to zdařilý den. Vydrželi jsme až do tmy. Zaskákali si, čarodejnici upálili, klobásu pojedli a přátelství s dalšími bytostmi navázali. Dnes se frčíme vyskotačit na Den země na Sofronku, tentokrát bez chůd ;o)

Luky
 
 
Fotogalerka