Sportiness CZ - Skákací chůdy

Právě jsem sednul ke kompu a ukončil aktivní část plodného víkendu.
Dnes jsme měli v jednu hodinu sraz kousek od stanice zastávky autobusu
č. 30 u Boleváku, kde startovala trasa akce, organizované občanským sdružením ENVIC, ve spolupráci s občanským sdružením TOTEM – RDC.

Na prvním stanovišti jsme se sešli tři. Já, Verča a Tom a hned jsme si udělali testík, kolik planet by lidstvo potřebovalo, kdyby každý žil stejně jako já. Test by byl zajímavý na zamyšlení pro konzumní tukany, kteří se ale takových akcí neúčastní, takže to bylo malinko mimo mísečku. Naopak ti, kteří se snaží žít maximálně úsporně a v souladu s přirozenou ochranou přírody, se zdáli býti jaksi rozladění, když se dostávali do čísel 3 – 5, která byla celkově nejnižší. Nechme test testem a pokračujme na další stanoviště. Tentokrát na hrázi.

Rozpoznávačka rybiček, rostlinek a dotazy na Bolevák. Nejzajímavější byla asi informace, že Viza se dožívá 300 let a klade jikry 1× za 30 let…hustý ;o) Ještě jsem zapomněl poznamenat, že jsme se potkali s uličníky od Ilonky, kteří pro jistotu první test zbaběle přeskočili. Prý zjistit, že by lidstvo složené z nich potřebovalo 28 planet, není zrovna lákavá představa.

Další stanovišti bylo stromové. Vyhnali jsme děcka od puzzle řezů různých stromů, zamíchali jsme to jak při losování Matesa a už to jelo. Když však Verča začala pošilhávat po čokoládových medailích, byli jsme vykopnuti, že máme ještě spočítat kolíky kolem lana. Plán jsme splnili na 111%, protože jsme napočítali deset kolíků, ačkoli jich tam bylo jen devět :D …prostě Sportiness no… Na závěr jsme pokecali o stromech, lýkožroutovi, zanalyzovali jsme rozpadlou jedlovou šišku a kdyby nám instruktor urychleně nenacpal ty medaile, nezbyly by mu tam ani semínka jehličnanů, do kterých se chtěla Verča pustit hned po bukvicích.

Na čtvrtém stanovišti nás čekala Barča s čuchacíma pytlíčkama. Kdo by to byl řekl, že nepoznáme sypaný čaj. Možná že to bylo tím, že se pytlíčky převážely na stanoviště dohromady i s česnekovým a vůně se nějakým způsobem prolnuly. Velký problém dělaly i sušený houby. Byl jsem si na 99 procent jistý, že je to žrádlo pro rybičky :D

Předposlední stanoviště bylo o stopách, zvířátkách a vůbec na téma zajíc žije v lese. Bez návodu pomocného personálu bychom toho moc nerozluštili. Zatímco jsme měli vybírat jen lesní zvířata, my se akčně pustili do rozklíčování všech. Pak není divu, že nám vycházelo tak málo samohlásek a Ondřeje Sekoru jsme z toho prostě nevymámili. Z našich kódů by se rozsypala i Enigma, ale vše se v dobré obrátilo, my se osvobodili ze spárů her a rébusů, zesedli jsme na okraj Senečáku a začali se ládovat přinesenými pochutinami. Sofronka totiž otevírala až od půl páté, tak bylo 45 minut času.

Sofronka s průvodcem byla jak jinak než zajímavá. Přesto, že je zaměřená zejména na borovice, viděli jsme pár opravdu krásný exemplářů a dozvěděli se spoustu zajímavostí. Jako třeba, že jeden majitelův pes žárlí na druhého, když ho pohladíte ;o) Jo a taky, že Ginko, ačkoli má „listy“, patří do jehličnanů.

Byla to krásná akce zejména pro rodiny s menšími dětmi, které se tu nehorázným způsobem vyřádily a naučily se spoustu praktických věcí o přírodě. Že i nám se dařilo, je jasné. Náš průměrný fyzický věk byl kolem třiceti, průměrný mentální věk pět a půl ;o) Arboretum Sofronka byla pochopitelně pro dospělé. Tam jsme měli trochu problémy s koncentrací. Kdo se neúčastnil, může jenom a pouze litovat.

Na další akci ahoj :o)

Luky
 
 
Fotogalerka