Sportiness CZ - Skákací chůdy

Z této akce mám velice smíšené pocity. Těšil jsem se na výlet s plzeňskou budoucností, na les, zříceninu hradu Buben s živou hudbou a skutečně vše slíbené přišlo… Ale v jaké podobě?

Dopoledne jsme se sešli s Verčou, Gabčou a Tomem na Borech, přesunuli se k Západočeské univerzitě a čekali na dvanáctou, startovací hodinu. Kolem tři-čtvrtě se začala houfovat stáda, někteří jedinci již pod vlivem, jiní teprve ládujíc batožiny různými druhy alkoholin. Bylo vidět, že šlo o akci tradiční a organizátoři udělali opravdu velký kus práce. Registrace, brožurka k pochodu s mapičkou, placky, foto na schodech, checkpoint s občerstvením a konečná stanice. Prostě dobře zvládnutá akce.

Horší to bylo s pochodujícími studentíky, kteří na naší střízlivou skupinku, která byla tak odrzlá, že se nad ní nevznášely ani zapáchající obláčky čerstvě zhulené trávy, koukali jaksi přes prsty. Rozštípnul to jeden klučina, který chvilku poté, co troubějíc a vlajku nesouce, slezl z obrovského dopravního ukazatele, doběhl hadovitým stylem k nám a prý co pijeme. Když jsem mu řekl, že vodu, nevěřícně zakroutil hlavou a docela v klidu balancujíc se svými třiceti kilogramy i s postelí, pěti vypitými pivy a dvěma litry vína (to jsme byli teprve na nějakém šestém kilometru), nám jasně naznačil, že jsme totální loseři, a že on v alkoholu něco znamená. Tu vyjádřili jsme mu obrovský respekt a já mu slíbil, že ho zapíšu do deníku, a tak jsem právě učinil.

Ve Vejprnicích jsme si dali obrovskou pizzu a testli jsme zelené pifko, tuším ze Starobahna. Vypadalo hezky, jako magické oko, mělo skvělou pěnu, která prostě držela, ale svojí nevýraznou chutí bylo nepřesvědčivé. Než nás Gabča opustila, stačila zmagořit číšnici takovým způsobem, že se musela znova učit sčítání, odčítání jednoduchých čísel a malou násobilku :o)

Checkpoint v Tlučné jsme zvládli bez problémů. Slunce pálilo jak blázen, tak jsme se občerstvili vařícím čajem a tatrankou.

Na Buben jsme došli kolem šesté. Hned jsme do sebe plácli klobásu s oblohou a mrkali na soutěž opilých rytířů. Po ní byly ještě další soutěže. Jedna byla vědomostní…to byla docela sranda, protože to komentoval inteligentní klučina s dobrýma kecama. A potom taková bubenská Stopa Xapatanu, kdy se vytvořily dva týmy, které nosily vodu z řeky do barelů na kopci. Přestože to byla supr soutěž, zvrtlo se to v bitku, špinavé triky, polévačku, ničení kýblů atd.

To už se začalo stmívat a skupinky, které nechaly u řeky nehorázný bordel z kelímků, tácků a vajglů se začaly přesouvat na Buben, kde začaly dělat další bordel. Na zřícenině to vypadalo jak v království zombíků. Potácející se mátohy na rozpadajících se hradbách, to byl pohled pro Stephana Kinga. Pomyslným rámem na obrazu celé akce bylo, když kapelu, která mačkajíc zkřehlými prstíky struny provlhlých housliček a kytar nechali odstrčenou mimo rozdělaný oheň, jako by to byli největší paraziti na celé akci.

Nejvyšší čas se sbalit a vyrazit na nedaleko přistavený autobus, směřující k Plzni. Ta kilometrová cesta ve tmě byla jako vysvobození…

Byla to další zajímavá zkušenost a na Exodus nikdy více ;o)

Luky
 
 
Fotogalerka