Sportiness CZ - Skákací chůdy

Ezoterická stezka

Skupina plzeňských skokanů se úspěšně srazila před OC Olympia v “ranních hodinách“. Počasí? Bylo krásně mračno a roztaženo. Už po několika stech metrech cesty někteří z nás na vlastní šlapadla pocítili, že orosená tráva je mnohem silnější než obuv, která vlhla každým krokem víc. Naše odolnost je však silnější než cokoli jiného :D

Konečně jsme spatřili vlnky řeky Úslavy, která nám na rozdíl od naší cesty necesty nedělala velký problém objevit. Cesta přes louky, potůček, kaluže, šneky a hodně hodně bláta do Starého Plzence nám rychle ubíhala. Tom neodolal a předvedl nám na kluzkém podkladu z bláta svůj oblíbený kousek z filmu Matrix. :D

Znenadání cesta končí. V nedaleké dálce se tyčí vížka kostela. Ladným krokem pět človíčků došlo k mostu přes řeku Úslavu a dále stáčeli své pohledy ke slavné Rotundě. Pátrání po první zastávce (Kostel narození sv. Jana Křtitele) jsme nevzdali, ale vyšší síly nás tlačily vzhůru. Později se ukázalo, že moc dobře věděly proč..

Výšlap do mírného krpálečku nás příjemně zahřál. Přeživší Luky rychle našel příjemné místo v závětří, kde jsme se k sobě nasáčkovali tělo na tělo. Pastelky vybalit, papíry rozdělit a jde se na věc. Zkusili jsme si Automatickou kresbu v blízkosti energetického bodu. Vznikly zajímavé malůvky, o kterých mohou přednášet především jejich autoři. Proseděli jsme na větru a sychravu mnoho přjemných chvil, což se odrazilo na tělesných schránkách některých jedinců. :D Na drkotání zubů a zmodrání údú nedošlo. Když nás Luky připravoval na hrůzné chvíle plné ohně a názorně ukazoval, jak nésti tělo v nouzi největší, spustily se na nás z hůry první chladné krůpěje plačících Mráčků.

Pokračovali jsme dál ve své pouti, až jsme došli na místo, kde se nacházejí pozůstatky kaple sv. Vavřince. Už se spustil déšť, tak jsme vyhledali úkryt pod zeleným stromovím. Přišla chvíle otestovat kyvadélka. Byl to docela oříšek. Kulatý kamen nechtěl být spoután provázkem. Vzpouzel se našim snahám, takže trvalo hezky dlouho než byl přemluven a zachycen na konec provázku. Mezitím jsme trénovali na menším „pseudo“ kyvadélku. Ptali jsme se typem otázek Ano/Ne. Zvolili jsme si, jakým směrem pohyb kyvadélka značí ANO a v jakém směru NE. K mému udivení tam opravdu došlo ke spojení a k zvláštní formě komunikace mezi námi, kyvadélkem a Vesmírem.

Kostel sv. Kříže. Byla zde podivně nepříjemná atmoška. Na ceduli stojící u základů kostela je zmínka o nalezených ostatcích dítěte a dělníka. Bylo zde možné cítit v dlaních zvláštní „kulaté teplo“.Bohužel jsme neměli velké chutě se zde dlouho zdržovat.

Nyní už začalo opravdu pršet. Nezbývalo než vytáhnout deštníky a pláštěnky. Měli jsme štěstí, že jsme vynechali první stanoviště, protože jinak by nás byl déšť zastihl nejspíš už během malování. Zašili jsme se do Hospy. Převlékli jsme ponožky nasáklé vodou a už jsme si vyvolili to nač jsme se těšili JÍDLO :D

Plni pizzy a polévky s knedlíčky a kopou zmrzliny jsme si rozdávali Bangové partičky. Tak čas zase odstartoval svůj sprinterský závod. Jídlo bylo vynikající. Na provlhlá těla a nabité duše působilo útulné prostředí, dobré jídlo a pití a skvělá Aura blahodárně.

Když jsme později frčeli padesát jedničkou směrem na Slovany, dolehl na mě zvláštní pocit. Byla to radost z dalších krůčků poznání komunikace a energie, jako takové, které nám tento výlet dal. Nyní už všichni jdeme posledním stanovištěm „Bytí“, i když jsme jich pár vynechali…
 
 
Naďa :o)
 
 
Fotogalerka