Sportiness CZ - Skákací chůdy

Konečně jsme splnili jednoletku na 100%! Náš expediční tým, složený ze samých libových akčňáků a akčňaček, se ponořil s nasazením vlastního života a vypětí všech sil do plnění první šestnáctiny dlouhodobého plánu, který zní: Dosáhnout 16cti nejvyšších vrcholů v každém, ze šestnácti tisícovkových pohoří v České republice.

Začali jsme horou Plzni nebližší, avšak obtížnostně jistě zajímavé. Do Pece pod Čerchovem jsme se dopravili autem a odtud nás čekal několikakilometrový výstup s převýšením 500 metrů. Na Čerchově (1041 metrů nad mořem) jsme okoukli vojenský objekt a zbytky PSáckých plotů, chvilku se osmahli na páradně svítícím sluníčku, obdivili větry modelované stromy, poseděli u luxusního štrůdlu se zeleným čajem, na místě připravovaným a stylově servírovaným, rozbili a pojedli kokosový ořech a nakonec jsme vylezli na tamní rozhlednu, která je v rukou KČT a řádně vysavována.

Dál to vedly holky. My páni kluci jsme se do toho jen trošilinku míchali. Holky a jejich pusiny šly a šly a šly, až byly k nezastavení. Možná proto jim trvalo kilometr, než u rozcestníku Kamenná loučka zjistily, že suverénně a bez povšimnutí převálcovaly vedlejší tisícový vrchol Skalka (1005 m).

Následovalo několik milých studánkových zastávek: Bývalá Falcká myslivna, Lesní chata a rozcestí Na zlomu, kde jsme v blízkosti studánku ani nehledali.

Následně jsme se dostali až na státní hranici, kde se zelené značení potratilo. Kromě toho, co vedlo do Německa. I vytušil jsem akci, která nás posunula doprostřed zarostlých, špatně průchodných porostů, bez buzoly, ale stále s úsměvem. To se prostě cení. I když jsme si šlápli, Péťa si namočil boty a celkově situace nebyla úplně růžová, nikdo si nestěžoval. S touhle partou bych šel klidně na Everest. Jj, chceš-li poznat přítele…

Tak jsme se nějak prosekali až do bývalé osady Bystřice, odkud už byla cesta čistá, jasná a ještě poměrně dlouhá. Chvilku jsme si hráli s kamenem, který mi tak nějak padl do oka, chvilku holky zlobily honičkou, chvilku se kopalo do šišky, chvilku se povídalo a chvilku odpočívalo.

Hlavní je, že jsme dobro došli, všichni celí, zdraví a nabití zážitky, dojmy, čistým vzduchem a energií.

Celkově to dalo nějakých 22 kiláčků a bylo to fakt na pohodu, protože jsme nešíleli z kopce do kopce, ale s maximální efektivností vydrtili kopec a pak co nejvíc po vrstevnici, sem tam nějaká vlnka, postupně vyklesali zpět do místa startu.

Velké díky Lucce, Nadě a Péťovi za příjemně strávený den. Že jo? Že jo? :DDD
 
 
Z mého srdce…

Luky
 
 
Fotogalerka