Sportiness CZ - Skákací chůdy

Blíží se konec roku 2011 a stejně jako minulý prosinec, skupina už pomalu, ale jistě, upadla do zimního spánku. Až na pár jedinců (lezbounů) je to běžným zvykem. Letošní skákací sezona skončila poměrně brzo a tak se není čemu divit. I virtuální skokaniště osiřelo a počítám, že se probere k životu opět kolem března…alespoň co se skákání týče. První část roku je však ideální na zimní radovánky a dobrodružné výpravy, tak uvidíme ;o)

Rok dvatisícejedenáct byl, alespoň z mého pohledu, rokem hlubšího probuzení. Najednou je všechno jasnější, čistější, jednodušší. Letos se toho celkově moc nenaskákalo, ale o to širší výčet aktivit jsme absolvovali, o to více zajímavých lidí jsme poznali. Část jste si už mohli přečíst v deníkových zápiscích a zbytek si necháme pro sebe ;o)

Nejstěžejnějšími akcemi, které v nás zanechaly obrovský vnitřní otisk, byly bezesporu kurz automatické kresby, kde jsme potkali úžasnou Evu Suttnerovou, která nám umožnila procítit věci, které se ve škole neučí, 3. ročník orientačního běhu na skákacích chůdách, kde jsme potkali další skvělé lidičky z různých koutů ČR, Historický víkend v Plzni, kde jsme dobrovolně pomáhali snad jedinému pravému plzeňákovi Láďovi Silovskému, a jako družina elfů, víl a skřítků jsme kouzlili úsměvy na tvářích mnoha lidí a hlavně dětí. Do řady „slávy“ patří i několik návštěv na zámku Čečovice, kde nás adoptovala zámecká paní Mirka se svou „rodinou“.

Skvělé bylo i letošní rozšíření základny pravidelných dárců krve na již rutinních návštěvách transfúzní stanice v Plzni. Darování života je prostě radost a věc, která by měla být absolutně automatická. Ne z povinnosti, ale ze srdce. Z niterní potřeby soucitu ke všem lidským bytostem, protože v konečném důsledku jsme jedna rodina. Nikdo z nás neví, kdy bude potřebovat krůpěj krve. Nulky mínus jsou navíc směrovány dětem, což je další závažíčko radosti na pomyslných vahách života.

Tento rok jsme přišli i o pár kamarádů, kteří nastoupili nové životní stezky nejen jiných školách apod. A zase z druhé strany jsme získali jiné, kteří přijeli do Plzně studovat. U skalních se víceméně nic nezměnilo.

I když máme mezi sebou pár téměř poloprofesionálních fotografů, letošní fotodokumentace je podezřele málo. Zajímavé. Takové hezké shrnutí pro zasmání nabízí Péťův výběr The Best of Sportiness v jeho soukromé fotošce …tedy pokud jste ho ještě neodhalili na diskuzi :o)

Netřeba psát ničeho více, minulost ani budoucnost neexistuje. Pokusme se vymanit z vězení našich myslí a žít v přítomném okamžiku. Potom štěstí, radost, pohoda a klid, najdou si nás vždy a všude.
 
 
Díky všem za krásný rok 2011 a vzhůru za dobrodružstvím následujícího :o)
 
 
Z mého srdce do Vašeho,

Luky