Sportiness CZ - Skákací chůdy
Historický víkend » Jediná pravá pověst o založení Nové Plzně
Luky | 2011-02-20 10:45:49 | přečteno: 439x | hodnocení: -
Jediná pravá pověst o založení Nové
Plzně (autor Ladislav Silovský, všechna práva vyhrazena)
Z šera dávných věků k nám promlouvají krásné příběhy
o zapomenutém světě našich předků. Tyto báje jsou plné bytostí
přírodních, různých bohů, model a bůžků, kteří byli nedílnou
součástí minulých časů.
Tehdy se navzájem prolínal svět pohanský a svět
křesťanský. Lidé ještě uctívali staré modly a dávali jim různé
obětiny pod stromy a skály, ale též stále častěji navštěvovali prvé
kostelíky, kde naslouchali víře v jediného Boha. Na prahu nového věku
odehrál se i příběh, který vám budu vyprávět. Je konec XIII. století a
v Čechách vládne král Václav II.
Na hradě Plzni
Na hradě Plzni nastává veliké pozdvižení! Tam dole při řece Úslavě
zahlédli hradní stráže královské korouhve.
„Rychle všichni na nohy! Přijíždí sám pan král! Vše nachystejte, jak se patří!“
Purkrabí silným hlasem udílí potřebné pokyny. Český panovník rád vykonává osobně inspekční cesty svých západních držav. Král je sice přísný, ale spravedlivý. Již dlouho jej trápí, že zdejší úrodný kraj stále leží skoro celý ladem. Stará Plzeň již nestačí plnit Václavovo přání být silným opěrným bodem království.
Od svých rádců se častěji dozvídá, že pohanské zvyky domorodých osadníků brání rozumné kolonizaci tohoto území.
„Řekni, purkrabí, proč zdejší osadníci i měšťané tolik váhají s potřebnou prací?!“
„Pane králi je s nimi těžké pořízení, nechtějí si prý rozhněvat bytosti přírodní, co obývají lesy, vody i skály.“
Již několik dnů pobývá Václav na hradu Plzni. Je třeba
vyřídit mnoho neodkladných záležitostí. Řemeslníci z královského
města pod hradem si stěžují na německé kupce, že jim obchod kazí
levnějším zbožím a na oplátku zase kupci žádají krále, aby je na
zemských stezkách a silnicích chránili královští zbrojnoši před
četnými loupežníky. Zdlouhavá a únavná jsou sezení a rozhodování
v královském paláci! Zjednat spravedlnost a právo
pro všechny zdá se býti skoro nemožné.
Za večerů u tepla hořícího krbu a při dobrém poháru vína naslouchá král společně se svým věrným rádcem Jindřichem vyprávění starého plzeňského kronikáře a písaře.
„To, co ti teď povím, vzácný pane, je vskutku pravdivé do morku kostí. Sám jsem mnohé z věcí, o kterých bude řeč, zažil na svých výpravách kolem blízkých hvozdů a řek. Vidím na tvé tváři shovívavý úsměv, a tak tedy odpusť starci jeho přesvědčení!“
„Neměj žádných obav drahý Berbeku, vždyť jsem tě
povolal hlavně pro tvoji schopnost vyprávět krásné příběhy
a potom, znáš dokonale kraje daleko na západ od zdejšího hradu. Stále
marně hledám vhodné místo pro nové krásné a mocné město. Má být mojí
chloubou, radostí i pýchou. Tady pod hradem se moji poddaní již necítí
spokojeni. Teď ale vyprávěj! Zapomeneme na světské starosti.“
Král se pohodlně usadil, natáhl nohy k praskajícímu ohni a společně s rádcem Jindřichem poslouchali kronikáře Berbeka.
„Nedaleko od hradu po proudu řeky Úslavy začínají hluboké skoro neprostupné lesy. Ty se táhnou až k zemské hranici do Bavor. Často jsem doprovázel kupecké karavany mířící kolem soutoku řek u klášteříku Svatého Jiří dále k hranici. Tam na soutoku leží v současnosti několik menších osad a krajina je zde velice líbezná. Věř, či nevěř králi, nalezneš v těchto místech prastarou pohanskou říši vládců přírodních živlů. Lesy a skály jsou plné jíkalů, elfů, gnómů, jezidů a salamandrů.
Blízko osady, co domorodci nazývají Malice, jsem objevil
nádherné místo, kde lesy ustupují od soutoku řek. Skalní vyvýšeniny jsou
po letních bouřích jako ostrovy obklopené velikým jezerem. Tam vládnou
bytosti vodní říše,
za měsíčních nocí viděl jsem reje světelné, co najády, rusalky a
vodníci provádějí! Jako ty vládneš svému lidu,
tak oni vládnou vodní říši. A to není vše, vzácný pane, tam na soutoku
řek, místní osadníci, brtníci, lovci a rybáři zvláště, přinášejí
do posvátných hájů četné obětiny. Přejí si žít v míru, vzájemné
úctě a shodě s přírodními bůžky a bohy!“
„Zadrž na chvíli, drahý příteli, svoji výmluvnost. Říkáš, že jsi objevil místo, kde velké jezero napájené ze čtyř řek obklopuje souš?“
„To je pravda králi, ale jen když řeky vystoupí z břehů.“
„Skvělá zpráva, kronikáři, takové místo hledám! Hned zítra vyjedeme, ukážeš nám cestu! Teď ale vypravuj!“
Čas dále příjemně plynul a kronikář se vskutku činil. Král a jeho rádce naslouchali a tvářili se náramně spokojeně, vždyť báje a pohádky má každý rád. Malí i velcí, urození i prostí.