Sportiness CZ - Skákací chůdy
Historický víkend » Dvě království
Luky | 2011-02-20 11:29:58 | přečteno: 296x | hodnocení: -
Dvě království (autor Ladislav Silovský,
všechna práva vyhrazena)
Je ráno, nádvořím zní troubení lesních rohů. Král se chce bavit:
„Jindřichu můj věrný rádce! Sedlej koně! Budeme-li mít dneska štěstí, najdeme místo, které tak dlouho hledám!“
Otvírá se hradní brána a králova družina i s trochu nešťastným kronikářem Berbekem sjíždí cvalem do údolí k řece Úslavě. Ta je povede k cíli. Král se obrací v sedle svého koně a takto hovoří:
„Moji věrní, trochu si dnes zalovíme, a tak neváhejte a
využijte bohatství mých lesů. Jsou plné zvěře, co ukojí
vaši loveckou vášeň a vy se trochu procvičíte se zbraní.“
Netrvá dlouho a lesem zní nadšené halekání rytířů.
Celý den se královská družina oddává lovu. Blíží se soumrak
a je čas návratu. Z hustého křoví náhle vyskakuje statný jelen a pádí
proti proudu řeky. Rytíři strženi štvanicí stíhají kořist. Král však
zadržuje svého rádce Jindřicha a praví:
„Jindřichu, podle toho, co vyprávěl starý kronikář, nejsme daleko od soutoku řek. Tam je klášteřík Svatého Jiří. Přenocujeme u mnichů a ráno prohlédneme místo pro mé vysněné město.“
Jen s osobní stráží ujíždí král a rádce kolem řeky Úslavy. Silné bušení za noci zní od brány klášteříka. Král uklidňuje vyděšené mnichy benediktiny a žádá o nocleh, což mniši s velkou radostí zařizují. Václav však nemůže usnout, tam někde proti proudu Mže je cíl jeho výpravy. Král je netrpělivý a jízda za jasné noci po udržované kupecké cestě není nijak nebezpečná. Proč tedy čekat!
Za chvíli již cvalem ujíždí kolem velké osady Týnce a brzo spatří nečetná světla z vesnice Malice. Cesta jej vede dále k řece Radbuze a tam se mu otvírá pohled na holý ostroh vystupující nad koryto řeky. Měsíc a hvězdy se odrážejí na hladinách početných jezer a jezírek široko daleko kolem ostrohu. Král tuší, že je u cíle své cesty.
„Zítra prohlédnu důkladně tohle místo, co teď za noci působí přímo magickou mocí. Měl pravdu starý Berbek, tam daleko na druhém břehu tančí světla nad hladinou jezerní.“
Rozjařen otáčí bujného koně na břehu prudké řeky. Podemletý břeh však neunese váhu koně s jezdcem a oba dva se řítí do bouřlivých vln. Výkřik plný zoufalství letí nad hladinou. Tak blízko splněnému snu a pojednou zasáhne krutý osud!!!
Václavovi se zdá zvláštní sen. Vidí, jak k němu připlouvají přízračné bytosti modře a zeleně zářící. S posledním zábleskem vědomí mu letí hlavou:
„Sním, či bdím??!! Ty krásné dívky jsou snad skutečné a přišly mne zachránit před smrtí!!??“
Pak mu vše halí tma.
Ve stejnou chvíli se pán a král vodní říše chystá přijmout další duši smrtelníka, zatímco jeho tři dcery najády pospíchají, aby neznámého zachránily.
„Proč jej chcete vrátit k žití, mé nerozumné dcery! Teď je náš.“
„ To není dobré rozhodnutí otče, se světem lidí je třeba vycházet po dobrém a pohleď, muž tak krásně oděn má mezi svými jistě mocné postavení. Určitě se vodní říši nějak odvděčí.“
Vodník miluje své dcery z celého svého srdce, a tak jim jejich rozmar zachránit smrtelníka promíjí.
„Dobře, ať je tedy po vašem, ale mějte na paměti, že lidé nám škodí a jsou též ve své lásce nestálí! Je jich stále více a ruší vše živé ve vodách a jezerech!“
Celou noc zůstal Václav v něžné péči tří najád. Ráno se král probral na lůžku v rybářské chatrči. Děkoval rybáři, že jej z bouřlivé vody zachránil a slíbil mu bohatou odměnu. Rybář však králi takto odpověděl:
„Zadrž králi, na lůžko jsem tě uložil já, to je pravda, však našel jsem tě živého na břehu Radbuzy. Snad při tobě stál samotný pán zdejších vod a jezer. Z bouřlivých vln se jen stěží dostane člověk živ!“
Jen co rybář domluvil, ozval se blízko po proudu Radbuzy zvuk cválajících koní a troubení lesních rohů. To zoufalá králova družina již od brzkého rána hledá svého pána. Vede ji Jindřich, rádce Václava. Šťastné shledání v malé rybářské chaloupce na břehu rozbouřené řeky bylo prvním krokem v dějinách nového města plzeňského.
„Dobře se podívej Jindřichu, tam na ostrohu za řekou Radbuzou a mokřinami vyměříš a postavíš mé město!“