Sportiness CZ - Skákací chůdy
Historický víkend » Nové město
Luky | 2011-02-20 12:56:56 | přečteno: 236x | hodnocení: -
Nové město (autor Ladislav Silovský,
všechna práva vyhrazena)
Uplynul krátký čas a do krajiny, která až dosud patřila vílám,
rusalkám, jíkalům a bludičkám, přicházejí ze všech stran řemeslníci
ze staré Plzně i z blízkých měst v Čechách. Nechybějí ani zruční
osadníci z Bavor. Všichni společně lámou kámen ve skalách, mýtí lesy a
stavějí na řekách mlýny a hamry. Všude vládne velký ruch a hluk. Na
ostrohu mezi řekou Mží a Radbuzou vyrůstá nové město, krásné
a pevné.
Bohužel tam, kde lidé získávají živobytí a domov, není místo pro bytosti z lesů, vod a skal. Na zoufalý útěk zahánějí lidé starý svět. Z lesů prchají víly a hejkalové, ubývá bludiček na mokřinách a ve skalách se ukrývají poslední gnómové. Smutek vládne i ve vodní říši. Rozlícený pán vod důrazně připomíná svým dcerám najádám, jak lidské pokolení škodí všemu živému.
„Vidíte samy, že lidé nedovedou žít v souladu s přírodou a trápí všechny bytosti. Je třeba potrestat zlo, které se šíří od hradeb jejich města. Já tak učiním!“
Marně se snaží najády utišit svého otce vodníka. Za pár
dní ničí velké záplavy mlýny na březích řek, také dřevěný most
vedoucí přes blata do města bere velká voda. Když konečně opadají
rozbouřené vody, končí mnoho domů
za hradbami v ohnivých plamenech, jen holé životy zachraňují zoufalí
měšťané! To salamandři – vládci ohně konají své zhoubné dílo!
Co bylo zničeno, však lidé znovu a znovu postaví, nic je již nedokáže zastavit. Noví a noví osadníci zabydlují ostroh nad vodami. Nejprve jsou jich desítky, poté stovky a město dále roste každým dnem!
Uplynulo několik měsíců, král Václav přijíždí prohlédnout vysněné město. Je spokojen, velice spokojen, chválí svého přítele a rádce Jindřicha, který stojí v čele Nového Plzně.
„Staneš se prvním purkmistrem Jindřichu a navíc vybavím tohle krásné město mnohými privilegii!“
Král je šťasten, že jeho sen dochází tak zdárného
naplnění. Poslední večer před návratem na Pražský hrad přichází
Václav do rybářské osady na místa, kde byl tak zázračně zachráněn
před utonutím. Pak se to stane.
Bez jediného šplouchnutí, bez zachvění hladiny vystupují z řeky tři
nádherné bytosti. Král je v okamžení poznává
a takto k nim hovoří:
„Vy jste ty krásné dívky z mého snu! Tak takhle to bylo, žádný sen! Zachránily jste mi život a vynesly mě na břeh rozbouřené řeky!“
„Správně hádáš, pane králi, nejsme žádný přelud ani sen. Ty vládneš svému lidskému království a náš otec vodník zase vodní říši. Všem jezerům, řekám, potokům i pramenům, kam jen okem dohlédneš! Vyslechni jeho přání! Králi, pokud nesjednáš nápravu a nezajistíš klid všem bytostem přírodním, zničíme společně tvé nové město! Pouč své poddané, jak se mají chovat! Různou nečistotou tráví všechny vody. Lesy bez rozmyslu kácí a vypalují. Ze skal a země dobývají vzácné drahokamy a kovy, pak jen spoušť po sobě zanechávají! Nebude-li včasné nápravy, vylijí se všechny zdejší řeky ze svých koryt a prameny i povětří dá jim takovou sílu, že zničí jednou provždy tvé nové město i s početným lidem, co v něm přebývá!“
Král pozorně naslouchá, je přeci zavázán vodní říši za svůj život, zvláště krásným najádám, co teď tak upřímně hájí svůj svět. Václav za měsíční noci slíbil nápravu věcí světských, a protože byl mužem čestným a spravedlivým, své slovo dodržel. Krátce po svém návratu na Pražský hrad vydal listinu platnou na věky věků. V této památné listině přikazuje všem svým poddaným i jejich potomkům, aby vodám, lesům, skalám, loukám i celé přírodě neškodili a ke svému žití jen tolik z ní brali, co nutně potřebují. Přísné tresty hrozily všem, kdo by chtěli jednat proti vůli krále.
A tak, díky moudrému panovníkovi, povedlo se do té doby
v českém království nevídané. Bájný svět bytostí vládnoucích silám
přírody, žil společně s lidským společenstvím v míru a přátelství
a jeden druhému byly
pro radost i užitek.