Sportiness CZ - Skákací chůdy

Dnes ráno jsme si vytáhli podkolenní opěrky do správné výšky
a opravdu to bylo znát. První minutu opět trošku nejistoty, ale to rychle přešlo. Vyrazili jsme směle vpřed. Nejdřív chůze na rozehřátí, protažení za chodu a pak přišel zkopeček. To úplně nutí člověka se rozběhnout. Běh byl ještě nejistý, ale už se začínaly objevovat první známky správné koordinace pohybu a odpružení. Stačí jen pár jednoduchých triků: uvolnit se, nechat pracovat pružiny, zvedat kolena, používat pohyb paží a nekřížit nohy …to je celé tajemství.

Hlavní rozdíl oproti včerejšku byl pevný povrch, tzn. mnohem razantnější pružení …na to si bylo nutné zvyknout. Adaptovali jsme se rychle. Protože jsme naplánovali poměrně dlouhou trasu a dál
od domova, přibalili jsme lékárničku, foťák, pití a jiné vymoženosti. Úlohy týmového velblouda se vzhledem ke včerejším výsledkům hrdinně zhostil Luboš …taky jsme to poslouchali celou cestu. No není divu, začátečník s baťochem, žádná radost, ale aspoň víme, kdo je nejvíc nejlepší :o)

S lékárničkou jsme to vychytali, protože po 500 metrech jsem
při předbíhání rodinky s kočárkem škrtnul o sebe pružinama a složil jsem se na zem jak hromádka z karet. Takže třetí pád také jak
do peřin, i když na chodníku, akorát ty chrániče dlaní chyběly …a to byla chyba …už nikdy více. Skalpoval jsem si levou dlaň, což by nevadilo, kdybych to zjistil ještě před tím, co mi ten hodný pán pomohl se zvednout. Ještě že tak, protože pud sebezáchovy mi velel rychle se po zadku přesunout k lampě, po které jsem chtěl vyšplhat do stoje. Díky bohu
za dobré lidi. Musel jsem vypadat docela komicky …něco jako žirafa s přeraženýma nohama, která se snaží postavit před sbíhajícíma se hyenama. Mladý pán mi ušetřil trápení, aniž by mě střelil do týlu, a protože jsem před ním nechtěl vypadat jak úplný amatér, poděkoval jsem a rozběhl se, jako nikdy před tím. Byl to můj první profesionální běh. Začal jsem dělat 3 metrové skoky a rázem jsem doběhl mé dva společníky. Až poté jsem zjistil, že trochu krvácím a došlo mi, že jsem možná maličko ušpinil i dlaň pána, který mi pomáhal, čímž se mu alespoň tímto způsobem veřejně omlouvám. Doufám, že Vás ještě někdy potkám a budu mít tu čest Vám půjčit svoje skákací chůdy, abych Vám mohl službičku oplatit ;o)

Hned u první lavičky jsme vytáhli lékárničku, zalepili ruku a já si provinile nasadil chrániče dlaní a zápěstí. Kdybych nebyl hlupákem, nestal bych se krvácející žirafou. Ale příště …příště už si je natáhnu napoprvé, jako Luboš
a Verča. Mimochodem z výše uvedeného vyplývá ponaučení č. 2 – není třeba hrát si na hrdiny.

Vyrazili jsme tedy dál. Minutu od minuty jsme byli lepší a lepší, jistější a jistější. Běh s krátkými kroky se pomalu měnil na běh s megaskoky. Prováděli jsme indiánský běh ala klokan, neboli 30 metrů běh, 3 kroky, 50 metrů běh, 2 kroky. Bylo ale vidět, že než jsme se do toho dostali, dost jsme se unavili. A tak přišla doba aktivního odpočinku. Aktivního ve smyslu zkoušení nových věcí, aneb jak na skočkách na malou.

Pro nás kluky to bylo relativně v pohodě. Člověk má dvě možnosti. Buď používat obě ruce, celou dobu balancovat a riskovat, že vektor výsledné křivky tělní tekutiny bude proměnlivý a absolutně chaotický, tudíž je tu jakási možnost, že kapalina se může z nějakého směru vrátit zpět k majiteli, nebo se jednou rukou zapřít o pevnou překážku, v mém případě strom, k vlastnímu aktu použít druhou ruku, a když je tato opačná než člověk normálně používá, opět riskovat nenadálé incidenty. Ještě jsem zapomněl na možnost mimořádné situace s hladovou veverkou, ale to by bylo na delší povídání, takže raději někdy jindy. Mimochodem jsme cestou jednu takovou černou veverku s bílým bříškem a jistě hebkým kožíškem potkali. Musím se pochválit, všechno proběhlo tak, jak mělo a já jsem vyrazil vpřed lepším zítřkům lehčí a suchý.

To však nic nebylo proti testování stejné činnosti mé drahé polovičky. Můžu to popsat akorát z pozice nepřímého pozorovatele nebo spíš naslouchače. V krátkosti by se situace dala popsat takhle. Naše společnice odhopkala, pak dlouho, dlouho nic, pak hrozný smích, pořád smích, stále smích, pak chvíli ticho, opět smích, pak přihopkala
a řekla, že je to v pohodě, že to jde. Příště to chci vidět na vlastní oči, protože měla na sobě kalhoty a vrátila se také suchá. Akční ženy si skutečně zaslouží pouze obdiv. Kam se hrabe David Copperfield.

Zbytek cesty jsme věnovali střídání běhu, odpočinku a testování různých povrchů. Mokrá tráva klouže, suchý písek na asfaltu je také velmi zrádný, ale schůdný, lesní cesta v pohodě, rozbitý beton v pohodě, oblázková cesta také, ale na žádnou převratnou rychlost to není, schody s pomocí zábradlí také jdou …na seskočení jsme se ještě necítili, dlážděná cesta v pohodě, po vodě jsem došel jen do třetiny rybníku, pak jsem se začal bát, že jestli povolí povrchové napětí vodní hladiny, tak se asi ke břehu nedoplácám, tak jsem se raději vrátil ;o)

Poslední úsek, dlouhou cestu podél silnice jsme dali během. Bylo to super, ale musím přiznat, že únava se dostavila. Dvě a půl hodiny v kuse na skákacích chůdách, to byl pro nás všechny velký kus koláče, ale zvládli jsme to. Ten pocit rapidního růstu za to skutečně stojí. Smutek však přichází se sundáním. Zhruba za hodinu jsem se dostal do situace, kdy jsem musel popoběhnout po svých a to mě maličko psychicky zlomilo, protože jsem si připadal jako totální slimák …jako bych v životě neběžel. Takový pocit neschopnosti jsem dlouho nezažil. Žádné skoky, spíš plížení se po zemi, žádná rychlost …co naplat, člověk si strašně rychle zvyká na lepší.

Závěr:
- nejdůležitější pomůckou jsou chrániče dlaní a zápěstí,
- náplast se vždycky hodí,
- začátek se nesmí přepalovat,
- na skákacích chůdách se dá chodit kdekoliv, je však nutné přizpůsobit styl a rychlost chůze (běhu nebo skákání) stavu a povaze povrchu,
- v okamžiku kdy se člověk uvolní a začne využívat odrazu pružiny, váha skákadel mizí,
- celkově třetí tréninkovou hodinu je člověk schopen běžet 3 metrovými skoky bez vynaložení zvláštní síly.

Zítra to vidím pouze na lehké proběhnutí, maximálně 6 kilometrů a odpočinek. Dneska jsme to přehnali. Je to znát na vyčerpanosti i na váze.

Luky