Sportiness CZ - Skákací chůdy
Historický víkend » O loupežníku Kubovi, kapitola první
Luky | 2011-02-20 17:43:09 | přečteno: 291x | hodnocení: -
O loupežníku Kubovi, kapitola první (autor
Ladislav Silovský, všechna práva vyhrazena)
Za dávných časů byly všude v okolí osad kolem Svatého Jiří hluboké
lesy. Statné buky také daly jméno malé osadě Bukovec, která vyrostla pod
starověkým hradištěm. Tam vysoko nad řekou Mží již dávno vyhasly
životadárné ohně a utichl ruch za pevnými hliněnými valy a dřevěnými
palisádami. Život však v těchto požehnaných místech nezanikl, jen se
přesunul dolů až k samotnému břehu řeky. Stávala tu známá kovárna,
kam se často sjížděly kupecké vozy z blízké zemské cesty. Zdejší
kovář Vaněk opravoval porouchaná dřevěná kola stažená železnou
obručí i samotné kování vozů.
Kovář měl syna Jakuba, chytrého a statného pořízka.
Jakub však neviděl svoji budoucnost ve výhni a kovadlině. Nevoněla mu
černá práce. S chasníky raději chodil do blízké Doubravecké tvrze, jak
se říká na kus řeči a skleničku medoviny. Na tvrzi se často zastavovali
ve zdejším hostinci kupci, aby se posilnili na další cestu dobrým
jídlem
a pitím. Jednoho večera vedl Jakub ke svým kumpánům
spikleneckou řeč:
„Dobře mne teď poslouchejte, kupecké vozy zůstávají
málo hlídané a lákavé zboží je tak dostupné. Myslím,
že čeká jen na nás. Vezmeme jen tolik, aby bylo na útratu. Ukážu vám,
jak na to!“
Kupci brzo zjistili, že vzácné zboží často z vozů zmizí neznámo kam.
„Přátelé, v noci nás navštěvuje jakási nenechavá straka a na tu si počíháme a lapíme ji.“
Tak se stalo, že byl Jakub při loupení přímo na kupeckém
voze chycen. Teď je spoután a poslán do královské Plzně. Zle se mračí,
cítí se potupen a pokořen. Měšťané nešetří nadávkami i mnohá rána
dopadá na tvář mladého lapky. Jakub je vzteky rudý, bránit se ale
nemůže. Je totiž řetězem připoután k pranýři na Plzeňském náměstí
před kostelem Svatého Bartoloměje. Nakonec katovi pacholci vyhánějí
březovými metlami kovářova syna
za hradby Plzně. Jakub přísahá plzeňským pomstu:
„Vrátím se! Jednou vám vše spočítám i s úroky.“
Chmurné myšlenky táhnou Jakubovi hlavou, když s obavou otvírá vrata Bukovské kovárny.
„Špatně jsem tě vychoval. Jediný syn a lapka! Jak se teď podívám sousedům do očí! Mám z tebe loupežníka.“
Ostrá slova dopadají na hlavu Jakuba jako údery kovářského kladiva.
„Tady již nemáš domov, zříkám se tě.“
Kovářův zoufalý hlas hřmí celým Bukovcem. Nezůstává, bohužel, jen u slov. V nastalé strkanici se synem, padá kovář nešťastnou náhodou přímo pod lopatky hamerského kola. Marně pro něj vyděšený Jakub skáče do vodního náhonu. Kovář je mrtev!
„Jsem prokletý. Osud tomu chce, abych čest a poctivost zavrhl navždy. Dobrá tedy, není pro mě cesty k poctivému životu.“
Jakub šílený a zoufalý ze svého zlého osudu zapaluje kovárnu i hamr. Osadníci z Bukovce přibíhají pozdě. Kovářův dům i živnost stojí v jednom plameni. A po Jakubovi ani vidu, ani slechu.