Sportiness CZ - Skákací chůdy
Historický víkend » O loupežníku Kubovi, kapitola druhá a třetí
Luky | 2011-02-20 17:52:01 | přečteno: 256x | hodnocení: -
O loupežníku Kubovi, kapitola druhá a
třetí (autor Ladislav Silovský, všechna práva vyhrazena)
2. kapitola
Uplynul krátký čas a již putují do města Plzně
poplašné zprávy. V hlubokých lesích nad Doubravkou, kde
pro neprostupnost hvozdů od dávných časů říká se V Pytli, řádí banda
loupežníků. Několik kupců již přišlo o celý náklad zboží, jen holé
životy zachránili. Nakonec dali kupci hlavy dohromady a vymysleli na
loupežníky lest.
„To bude jistě ten lapka Jakub a jeho kamarádi z mokré čtvrti. Prát se s nimi nemůžeme, ale máme pod čepicí, přátelé.“
Tak praví plzeňský kupec Blažek v hostinci u Doubravecké tvrze. Společně s přáteli připravuje plán na vytrestání loupežníků. Na pomoc jim přispěchali hlavně brtníci. Pod vrchem Chlum kolem řeky Mže mnohé včelí kláty vlastní a sladký med kupcům prodávají. A jaký vymysleli plán? Na zemské cestě vedoucí přes hvozd Pytel nechají na oko stát opuštěný kupecký vůz. Ten bude ukrývat nemilé překvapení pro loupežnickou bandu.
Sotva zapadlo slunce, ženou se lapkové k osamělému vozu,
tušíce snadný lup. Však běda, třikrát běda, loupežníkům. V okamžiku
se na voze zvedá režná plachta a kupci vylévají na zkoprnělou bandu vědra
plná medu. Než se vyjevení lapkové stačí vzpamatovat, dopadá mezi ně
několik vosích hnízd. Rozzuřené vosy hledají nepřítele a vzápětí se
dávají do krutého díla. Lesem zní bolestivý nářek vytrestaných
loupežníků. Od té doby,
až do dnešních dnů, říká se, když se něco nepovede, tak a je to
„v pytli.“
3. kapitola
Na dlouhý čas tak byly kupecké cesty kolem Plzně opět bezpečné. Klid netrvá věčně. Do Bukovce i Doubravky přinášejí kupci nové zprávy:
„Vězte, sousedé, že ten Jakub kovářskej z Bukovce špinavou práci vyřizuje pro urozeného pána Kopidlantského. A to je teda arcilotr, co loupí zboží samotným měšťanům pražským. Prý i vojnu Praze vyhlásil.“
Věru pochybné slávy dosáhl Jakub Vaněk. Nepokojné časy nastávají. Král je daleko a pánům roste hřebínek. V Malicích, osadě kousek za hradbami Plzně, velké neplechy provádí pan Bavůrek ze Švamberka. Není tedy divu, že mezi své raubíře s otevřenou náručí přijal i Jakuba:
„Tak ty máš s Plzeňskými otevřený účet? Chceš jim vrátit rány, co tě stále pálí? Vím dobře, že loupežnické živobytí již drahný čas u pana Kopidlantského prubuješ. Jsi chytrý, Jakube. Držíš se pánů a na ty jsou měšťané krátcí. Služ mi a budeš samý zlaťák. Znáš prý ta nejlepší místa v okolních lesích, kde se dá řádně pustit žilou těm namyšleným plzeňským kupcům. Vrať jim stokrát všechna příkoří, která jsi zažil na pranýři.“
Pod ochranou mocného pana Bavůrka je Jakub a jeho banda zlou
můrou a postrachem všech kupců putujících
po zemské cestě. Pan Bavor se však škaredě přepočítal. Plzeňským brzo
došla trpělivost, sebrali ozbrojence
a na tvrzi Křínovské pána ze Švamberka s většinou jeho loupeživé bandy
zajali. Na Plzeňském náměstí potom i samotného šlechtice Bavůrka mečem
popravili. Jediný Jakub uniká a ukrývá se v Malicích. A pak jednoho dne
naskočil ohnivý kohout na plzeňské střechy. Říkalo se, že vdova po panu
Bavůrkovi pomstila smrt svého muže
a jako posla z pekla použila Jakuba. Věru strašná odplata. Ještě nějaký
čas unikal Jakub světské spravedlnosti
a jeho činy byl stále krutější. A pak nastal okamžik, kdy přišlo
rychlé zúčtování. Při jednom tajném sezení v Doubravecké krčmě byl
poznán a v nastalé rvačce zle posekán a přemožen. Ve sklepení
Doubravecké tvrze tak čekal na konec své životní pouti. Z Plzně spěšně
dojel sám městský kat s pacholkem. Jakub byl vyveden na denní světlo a kat
mu praví:
„Poznávám tě, Jakube Vaňku, před časem jsem tě
u pranýře na Plzeňském náměstí varoval, že rosteš
pro šibenici. A vidíš, byla to hořká pravda. Dobře mě teď poslouchej.
Já ti jednu bytelnou postavím hned zde.“
„Mistře kate, toho lotra jistě popravíme, ale ne
v Doubravce. Pověs ho za krk nad jeho rodným Bukovcem“,
praví kupec Blažek jménem všech, „tak bude vykonáno na výstrahu jemu
podobným.“
Smutný průvod vyjíždí od tvrze Doubravky kolem Chlumu až
na skalnatý ostroh nad řekou Mží. Zde v rozvalinách starého hradiště
končí zlotřilý Jakub svou nešťastnou životní pouť. Stojíc s oprátkou
na krku, upírá zraky
ke břehům řeky Mže. Černé spáleniště, jeho dávný domov, je poslední
obraz, který spatří na cestě do zatracení.