Sportiness CZ - Skákací chůdy

Dneska se s Vámi podělím pouze o jednu nehodu. Navíc si budu celou dobu sypat popel na hlavu a možná budu trošku sprostý,
takže slabší nátury tuto stránku raději přeskočte. Protože já jsem prostě totální nešťastník! Hlavně, že tady píšu ponaučení jako pitomej a sám dělám neustále pravý opak. Z druhé strany chyby neopakuji …díky bohu, protože už bych byl asi někde v nemocnici.

Dneska bylo v plánu jenom malé proběhnutí do šesti kilometrů. Nakonec jsme dali deset …s přestávkami. Na první úsek cesty jsem zkusil Skyrunnery přehodit z pravé na levou, co to udělá. Změna celkem nevýrazná, ale správné nasazení pomůže alespoň psychologicky. Jestli jsme včera běhali, tak dneska už jsme lítali.
Je to naprostá pohodička uvolnit se a nechat pracovat pružiny. Záleží na každém, jak si to užije. Jde poskakovat pomalu, do velké výšky, dvakrát na jedné, dvakrát na druhé nebo kdo jak chce.
Nebo natáhnout krok a valit, co to dá …opravdu jsme si to užili. Chodníky byly dnes na některých místech mokré a musím přiznat,
že to bylo sakra znát, takže na mokrém opatrně!

A teď k té nehodě. Jestli platí, že s jídlem roste chuť, tak o mně to platí dvojnásob. Poučen z pádu ze včerejška, první věc, kterou jsem ráno po rozlepení očí udělal, bylo nasazení chráničů zápěstí a dlaní. Je fakt, že se mi s nimi špatně snídalo, o čištění zubů ani nemluvě a mytí nádobí také nic moc, ale cítil jsem se bezpečně. Chrániče loktů mám někde zahozené, nevím kde, ale jakmile tohle dopíšu, tak je začnu usilovně hledat.

Už se vracíme z výletu, parádička, mírný zkopeček, běží to samo, užívám si skoky, koukám po holkách, teda
po lidech a celý zasněný, s hlavou v oblacích jsem si v poslední chvíli všimnul louže na jinak už suchém chodníku. Pochopitelně, že to nebyla obyčejná louže, ale ta s tím slizkým bahýnkem na dně. Pochopitelně, že už jsem nestačil zareagovat. Pochopitelně, že tam byli lidi. Pochopitelně, že jsem po sobě nechal metrovou bahenní stopu patičky Skyrunneru z louže na suchý chodník. Teď už je každému jasné, že tento pád nemohl dopadnout dobře. Výsledek: dva totálně rozsekané chrániče dlaní, já rozpláclej na zemi jak dešťovka, kamarád na hopsadle
a obrovský problém, jak se zvednout. Přihlížející se samozřejmě kromě smíchu neobtěžovali pomoct …možná to bylo naší pohotovostí. Hlavou mně rychle proběhly články školy skákání, jak se sám postavit. Hodil jsem jednu nohu dopředu, druhou dozadu a zjistil jsem, že to půjde. Teď nadešel krizový moment, kdy se mi mohlo stát,
že v poloprovazu neustojím balanc a plácnu sebou zpátky do louže. Ještě, že mám dobrého přítele, který mi vždy ochotně podá pomocnou ruku i když sám riskuje pád. Sice bych se určitě zvednul sám, ale ve dvou se to vždy lépe táhne. Tentokrát mi chrániče dlaní a zápěstí skutečně zachránily život. Už se vidím, jak klovu tenhle deník nosem.

No nic, opět Vám nebudu lhát, trošičku mně spadnul hřebínek, ale už to bylo potřeba. Maličko jsem si odřel loket a mám pár modřin na noze, ale je to vše jenom kvůli mé vlastní hlouposti. Z toho plyne třetí ponaučení – pýcha skutečně předchází pád. Ale to nám masochistům nevadí, takže už se těším na další dobrodružství :o)

Závěr:
- nikam nespěchat, být maximálně vnímavý vůči povrchu, oči na šťopkách, ne v oblacích …i když je to někdy těžké,
- i chrániče loktů mají svoje opodstatnění,
- louže jsou náš úhlavní nepřítel.

Zítra to vůbec nevidím, nechám se překvapit, jak se probudím. Jestli budu mít bříško růžové, vyrazím. Jestli budu mít bříško tělové barvy, tak také vyrazím …ale později. A jestli budu mít bříško nafouklé, tak jsem dnes povečeřel ve špatném podniku, moje první cesta povede někam úplně jinam a hopsat budu i bez chůd ;o)

Luky