Sportiness CZ - Skákací chůdy

Odpočinek

Dneska jsem se probral s bříškem akorát …růžové nerůžové, nafouklé nenafouklé, holé neholé… úplně jako princezna Koloběžka. Říkal jsem si, že přes den odpočineme a večer bychom mohli maličko poskákat. Jenže Luboš večer vyměknul a začal dnešní sportovní vyžití sabotovat. Přemlouvání, slibování, ani výhružky nepomohly. Zkusil jsem i slzy, ale byl neoblomný, což se divím, protože na tento fígl, jako dobrosrdečný a citlivý člověk, většinou zabere. Takže mě nakonec donutil k tomu nejhoršímu. Použil jsem starou známou kouzelnou formuli: „Mlč zbabělče, nebo tě zapíšu
do deníku.“ Hluboce se zamyslel a já na chvíli myslel, že mám vyhráno, ale pak s ledovým klidem vystřelil: „Zapiš!“ „Zapíšu,“ pravil jsem, „ale dám ti ještě jednu šanci. Tak jdem?“ „Ne.“

Adrenalin day

Další den byl pro nás oba plný výdeje fyzických sil. Luboš složil 3 tuny uhlí a to bez jediného puchýře. Já jsem pro změnu makal
na zahradě. Měli jsme v plánu mrknout na adrenalinový den v Plaze a pak se ještě číhnout na indiány do Lobezského parku. Zkusil jsem si ještě povytáhnout opěrky kolen, ale už to bylo moc, protože jsem je sem tam o sebe šoupnul. To není zrovna nejpříjemnější pocit, zvlášť když běžíte velkou rychlostí. Do Plazy jsme se dostali bohužel až po čtvrté hodině, ale i tak jsme zde viděli spoustu borců. Kluci s hakys míčkama byli opravdu našláplí, breakdanceři předváděli věci naprosto nevídané
a vyvrcholením bylo vystoupení dvou mladých makáčů s jojama. Všechna vystoupení, která jsme viděli, byla
na vysoké kreativní úrovni. Snoubení náročných cviků s tématickou hudbou bylo naprosto úžasné. Pokud se bude tato akce opakovat, mohu jenom vřele doporučit. Zejména dítka prožívala letní Vánoce. Ještě jsem vlastně zapomněl na lezce a lezkyni z Lanového centra Plzeň, kteří předváděli různé techniky slanění s použitím rozličných technických prostředků a dále ukázku výstupu „džímarováním“. Vzhledem k tomu, že den ještě neskončil a my jsme hopkání stále neměli dost, mrkli jsme se ještě do Lobezského parku na létající lidi. Tam jsme docela narazili, protože zem v lese byla mokrá a mimo les samý písek, takže tam jsme místo skákání spíš opatrně chodili, ale tréninku není nikdy dost. Indiánský let jsme ale stačili úplně přesně. Je to parádička, když se organizátorům podaří upoutat, dojde dost lidí a akce se povede. Děti vypadaly nadšeně. Příští akci také doporučuji. Škoda, že nás nenechali také zalétat. Měli tam docela vysoký dřevěný sloup, na něm otočný vrch
a dvě lana motaná kolem sloupu tak, že když se dva orloindiáni přivázali za nohy a spustili, začali se pěkně otáčet a odmotávat, čímž se lano prodlužovalo, vzdálenost od země zkracovala a poloměr otáčení se zvětšoval …prostě parádička. Jo a ještě jsem Vám zapomněl sdělit tu nejdůležitější novinu. Vyhlašuji sobotu jako můj den „D“, neboli den bez pádu!!!

Závěr:
- opět nárůst sebejistoty, skáčeme už normálně po jedné noze do větší výšky, dokonce už dokážu stát několik sekund bez přešlapování,
- je to divné, ale nebolí mi z toho vůbec kolena…což je u mě zázrak, protože se mi ve 13 letech rozpadly chrupavky a nové mi narostly tak nějak pofiderně a co se nepokazilo růstem, to jsem dorazil seskoky a dálkovými pochody. Mám pocit, že od té doby, co používám Skyrunnery, bolest přestala a dokonce udělám v pohodě i dřep. Doufám, že to není pouze nějaký přechodný stav a vydrží to tak až do konce mých dnů, protože se cítím opravdu skvěle.

Neděli vyhlašujeme jako den absolutního odpočinku, abychom zmobilizovali síly na další aerobní týden. Dokud neuděláme salto, tak se nezastavíme… No dobře, člověk by si měl klást více menších cílů, takže pro začátek bude stačit přeskočit naše autíčko ;o)

Luky