Sportiness CZ - Skákací chůdy
Deník » Den šestý a sedmý (2008)
Luky | 2011-02-20 22:37:16 | přečteno: 218x | hodnocení: -
Den absolutního odpočinku
Šestý den bych shrnul krátkým, poupraveným moudrem:
„Díky nemoci známe hodnotu zdraví, díky zlu hodnotu dobra a díky únavě
známe hodnotu odpočinku.“
Skáču …snožmo …do výšky :o)
Tak dneska byl velice sportiness day. Tak mě napadá, že jsem dosud neuvedl význam slova sportiness. Vězte tedy, že sportiness znamená „křiklavost“, ale také „sportovní charakter“. Myslím, že jiné slovo by nás lépe nepopsalo. Teď si trošičku vytáhnu tričko. Jsme totiž féroví kluci, kteří musejí mít vždycky něco extra ;o)
Den začal opět údržbou. Podkolenní opěrky jsem posunul
níže, takže jsem je přestal škrtat o sebe. Byli jsme se proběhnout po
sídlišti, a když říkám proběhnout, tak tím skutečně myslím
proběhnout. Už nejsme žádní začátečníci. Rychlost se stala naším
druhým jménem. Je to skutečně paráda. Už využíváme pružiny co to
dá,
a když se rozběhneme, tak nás vítr nestíhá. Trénink jsme prokládali
poskakováním chvíli na jedné noze a chvíli
na druhé. Už je vidět, že jsme si dost jistí, protože začínáme
vymýšlet hlouposti, které nás posouvají dál. Dnes jsem udělal obrovský
pokrok. Seskočil jsem pár schodů. To bylo hodně dobré, akorát je třeba
dávat pozor
na druhou nohu, aby neškrtla o vrchní schod a tím nerozhodila rovnováhu
cviku. Po dopadu přichází velké stlačení pružin, takže Vás to hned
vystřelí do výšky. To bude potřeba potrénovat, abych se někde
nerozbil.
Dalším obrovským úspěchem bylo skákání snožmo. Nyní
můžu skutečně říci, že létám. Nedalo mi to, nasadil jsem aretační
osičky na paty a zkusil jsem hopkat na místě. První skok snožmo vypadá
určitě legračně, protože se naráz stlačují obě pružiny, tudíž
dochází k minimální depresi a minivýskoku. Výška roste s každým
dalším výskokem. S výškou roste i zábava a hladina adrenalinu. Je
potřeba neustále rukama dorovnávat správnou pozici, ale jde to. Luboš,
když mě viděl, tak mu málem vypadly oči z důlků, bradu jsem mu musel
sebrat sám. Říkal,
že jsem blázen :o( Ale bylo vidět, že sdílí mé nadšení z nové, dosud
neprobádané figury. Nebyl bych to já, abych si opět neusrknul z kalicha
hořkosti. V jednom takovém výskoku jsem se naklonil trochu více do zadu a
skončil jsem opět na zemi, nicméně zvednutí ze země bylo pro mě třetím
dnešním úspěchem …zvednul jsem se úplně sám;))) …a jde to úplně
v pohodě. Kdybych neměl detoxikační týden, tak bych to i zapil, ale
takhle vyvěsím pouze prapor vítězství.
Ceremoniál předání odznaku mladého sviště, jsme provedli z chodu. Teď už mám na klopě 5 odznaků. Odznak prvního pádu na trávě, odznak prvního pádu na betonu, odznak první krve, odznak probruslené louže a konečně odznak skoku snožmo do větší výšky. Brousím si svůj poslední zub na odznak za výskok na měsíc, ale to ještě chvilku potrvá …hlavně jsem ještě nezkoušel skákat se skafandrem.
Z druhé strany se musím maličko zastydět, protože jsem opět šlápnul do loužičky a opět jsem se složil. Já prostě jak vidím loužičku, tak neodolám pokušení a vlítnu do ní na plný pecky. Budu muset skočit s rodiči k nějakému psychologovi. Bojím se totiž, že to bude dědičné. Nechci mít děcko vodomila.
A teď ti milý deníčku svěřím přísně tajnou informaci;o) Luboš už také spadnul:o) A protože to byl jeho první pád, tak nevěděl, jak se zvednout …jen teoreticky ;o) A protože jsem si zrovna hrál s aretační osičkou, tak jsem ho nemohl hned zachránit. Tudíž jsem ho jako správná svině nechal chvíli válet se po chodníku a když potůček jeho modré krve dotekl až ke mně, zželelo se mně nebohého spolubojovníka a se slovy: „už běžím můj kamaráde,“ vyrazil jsem vpřed jeho záchraně;o)
Když jsme asi po hodině sundali skákadla, matička příroda mě kopla do močového měchýře a já prostě musel. Né, že by na tom bylo něco zajímavého. To důležité přišlo náhle poté. Jsem se totiž rozběhl. Ve skutečnosti se rozběhla pouze má mysl, ale nohy neposlouchaly. Začal jsem je šoupat po zemi, jako kdyby byly kdovíjak těžké, do toho obrovské pohyby paží a stále minimální rychlost. Prostě hrozné nemehlo. Snad to nikdo neviděl, jinak by si myslel, že si dělám legraci z paraolympioniků a to bych rozhodně nechtěl. Neuvěřitelné, jak rychle se člověk přeorientuje na úplně jiný, lepší, rychlejší a dynamičtější pohyb. Na skákadlech se běží po patách, aby se maximálně využila síla pružin a pohyb je vlnovitý. Nic z toho se pro běžný běh nehodí. Cestou jsem se zkusil rozběhnout ještě čtyřikrát, ale se stejným výsledkem. Až po šesté a do kopce to začalo tak nějak jít.
Závěr:
- máme za sebou 7 letových hodin,
- akceschopnost se neustále zvyšuje,
- pokročilý začátečník je schopný zvednout se ze země sám,
- skok snožmo do výšky je naprosto úžasný …maličko náročný na balanc
…do výšky se musí člověk doskákat,
- skákadla zatím drží, odřený kryt pružin z měkčeného plastu
zalepujeme elastickou lepenkou, abychom udrželi pružiny chráněné,
- i Luboš je pouze člověk, tudíž padá ;o)
Zítra razíme na další trénink …už se nemůžu dočkat. Bych pořád skákal. Je to jako droga.
Luky