Sportiness CZ - Skákací chůdy

Tenhle podzim je opravdu mokrý:( V posledních čtyřech nedělích jsme skákali akorát 3× a to bylo takové udržovací cvičení, takže jsme se žádných světoborných výkonů nedožili. Naštěstí bychom už příští týden měli mít šedé a měkčí botičky do tělocvičen, takže se budeme moci věnovat skákání, i když budou z nebe padat hovínka s háčky a venku bude mínus třicet. Ale dnes, bylo všechno jinak. Sluníčko pohladilo matičku Zemi svými heboučkými paprsky, takže potřeba zabíjet klesla a ani poměrně nízká teplota kolem osmi stupňů nad nulou nás nemohla zastavit. Navíc jsme se nemohli dočkat, až vyrazíme s našimi novými taškami na skákací chůdy
do terénu. Dnešek bych nazval jakousi malou „vojskovou zkouškou“.

Ještě jsem se zapomněl zmínit o Lubošovo nové, velice stylové čepičce značky Rejoice. Kdo ještě neviděl myslícího filozofa poletovat metr nad zemí, podívejte se na fotografii. No není k sežrání? Normálně bych si o něj neopřel ani kolo, ale když si nasadí tuhle čepičku a skákací chůdy, mám co dělat, abych se udržel…a to jsem hetero.

Takže k dnešku. Zabalili jsme naše chůdičky do taštiček, do bočních kapes jsme nacpali chrániče dlaní a foťák a směle jsme vyrazili vpřed k nedalekému rybníku. Musím říci, že se chůdy pronesou, přece jenom 7 kilo je 7 kilo, ale vzhledem k tomu, že se na vlastním návrhu, vytvoření vzorku a následných praktických úpravách před vlastní produkcí podílel tým složený z aktivních skokanů, projektového inženýra, designera, konstruktéra, několika profesionálních švadlen a managementu firmy s téměř dvacetiletou zkušeností v šití ochranných obalů a tašek na sportovní potřeby jakéhokoliv druhu, neměl jsem vůbec obavy jak to nakonec dopadne a moje pozitivní vize vydržela. Teď jsem se překonal, větu na tolik řádků jsem už dlouho nenapsal. Pokud se někomu zdá nesrozumitelná, zkuste jí přečíst pozpátku, jistě bude srozumitelnější. Kdo to skutečně zkouší, měl by se začít neprodleně léčit.

Taštička je mnohem příjemnější než držet v tlapce ledovou pružinu. Kdo si to vyzkoušel, jistě mně dá za pravdu, že nést skákací chůdy kilometr, rovná se mít vytahané ruce a to se rovná vypadat jako opice a to se rovná klesnout o několik vývojových stupňů níže a to není krok vpřed, ale skok vzad. Já nejraději skáču do výšky. Dneska jsem se vyblbnul jako malý kluk. Jenom jsme trikovali na písčité cestičce a užívali si let. Už to vidím, jak se zítra nezvednu z postele, protože mi přes noc naroste takový mezilopatkový sval, že se široký sval zádový bude stydět a zaleze někam do…. A to nemluvím o spodních a šikmých břišních svalech. Prostě mám v plánu zítra vypadat jak největší korba. Všechny jsem dneska upozornil, že mi od zítra mají říkat výhradně Hulk 3 ;o)

Jo co jsme taky ještě testovali byl seskok z překážky 80 centimetrů vysoké. Poprvé, podruhé a potřetí to bylo nevalné, křečovité a při dopadu tlumené, ale další už docela šly. Tak jako tak to bude třeba ještě potrénovat, abychom se vystřelili výš a výš až k nebesům. Taky jsem dneska zažil poprvé pocit, kdy jsem si sám pro sebe řekl, že teď by to salto šlo. Jak se člověk dostane nad 70 centimetrů s nataženýma nohama, tak je každý další centimetr znát a najednou to přijde. Je fakt, že ta výška se potom už špatně odhaduje. Když se to vezme v reálném poměru, tak se není čemu divit, protože aby se to dobře počítalo, když mám postavu dva metry, stupátko je nějakých 50 centimetrů nad zemí a výskok je do výše jednoho metru, tak oči mám kolem 3,5 metru nad zemí a to už je výška. Když jsem létal na křídle a skákal s padákem, tak dokud se člověk nedostal
do 50 metrů nad zemí, tak pomalu ani neviděl, že se zem přibližuje, ale tady se sbírají centimetry a musím říci, že výskok nad 70 centimetrů je už také docela psycho.

Pro dnešek se s Vámi loučím a těším se, že Vám brzy povyprávím zážitky z tělocvičny.

Luky