Sportiness CZ - Skákací chůdy

Máme za sebou opět jeden krásný den. Den plný zábavy, den prožitý ve sportovním duchu, den s pohodovými, usměvavými lidmi, kteří jsou pro každou špatnost, den ve kterém se naučíte spoustu nových věcí a den který je pracovní, i když to tak vůbec nevypadá. Tomu říkám den, jak má být.

A jak to všechno začalo? Původně jsme chtěli udělat první setkání Sportiness CZ jako poděkování zákazníkům a zároveň jako nabídku doplnění jejich skákacích a běžeckých mezer. Akce byla plánována velkolepě, dokonce s pohoštěním a jinými srandindami, jak se sluší a patří. Dokonce jsme vykomunikovali super ceny ubytování v partnerském kempu. Nicméně, termín se přiblížil a nikdo mimoplzeňský o akci zájem neprojevil. Nu což, řekli jsme si, posuneme termín o týden a upravíme setkání jen
pro sportovní nadšence z Plzně. Co třeba při té příležitosti potrénovat salta ;o)

A tak se zrodil plán nevídaný, lanový jistící systém v improvizovaných podmínkách byl vymyšlen, nadšení nemělo hranic, další scénáře byly diskutovány. Jenže co čert nechtěl a možná díky osudu, čtyři dny před akcí jsme se s Lubošem dostali do super sportovního areálu Baseball & Softball Club v Hluboké nad Vltavou, kde měli skákací bublinu, což byla plachta, do které se foukal vzduch s výsledným efektem megaobrovské tramplolíny. Co jiného by nás asi tak napadlo, než na sucho vyzkoušet to, co jsme chtěli dělat přes víkend na chůdách. Byl to opravdový zážitek a zásah vyšší moci v pravou chvíli. Skákali jsme každý max. 10 minut. Tak rychle jsme se snad nikdy nezkriplili. Další dva dny jsme chodili, jako slípky se zlomenými krky a přetaženými svaly celého těla. Jedno však bylo jasné. Na chůdách se bez gymnastické průpravky saltovat nedá. Alespoň ne zdravě!

Abychom splnili cíle víkendového zaměstnání, bylo třeba neprodleně jednat. Přešel jsem tedy k okamžitému řešení nastalé situace, rozhodil sítě a získal prostřednictvím našich nových instruktorů dvě možnosti řešení. Prvním, úspěšným a tudíž konečným, byla gymnastická jáma v Chrástu. Záložním řešením byla gymnastická tělocvična v Plzni, ale jáma je jáma.

V neděli bylo volno, takže jsme vyřídili poplatky a propašovali se s celou skupinou do tělocvičny. Jestli existují nějaké pravidelné sjezdy tělocvičen v ČR, tak myslím, že nás budou pár let propírat. Takovou bandu amatérů totiž žádná tělocvična asi ještě neviděla. Ještě, že jsme s sebou měli Lucku, která o gymnastice přece jen něco ví, průběžně vyhodnocovala naše výkony a jednou za čas, hodila ukázkové salto, aby bylo jasné, kdo je tady big bosska.

Původně jsme měli zamluvené dvě hodiny, ale po hodince skákání už bylo jasné, že síly začínají docházet.
Přesto všechno jsme se technicky posunuli o několik set procent vzhůru.

Po náročném opičáckém dopoledni bez banánů jsme se přesunuli do pizerky v Třemošné, která byla zavřená.
Pak je tu pasáž asi tří hodin, která je z důvodu nutného utajení neveřejná a už odbíjí patnáctá hodina a my jsme v naší půjčovně na Boleváku, připraveni na další část setkání – ladění týmovek. Měl jsem na uličníky vymyšleno spoustu her, ale nejzajímavější byla jistě zkušenost na chůdách se zavázanýma očima. Vyzbrojeni helmičkami
a chrániči na lokty se všichni s vervou pustili do připravených nástrah. Akce střídala akci a všichni, i když vyřízení z dopoledního dovádění, stále plni energie a úsměvů, pokračovali směle vpřed. Po třech hodinách to bylo fyzicky už docela na pováženou, tak se skokani zbavili chůd, postěžovali si, jak jsou vyřízení a bezhlavě se pustili
do fotbálku. Co dodat, zřejmě slušný oddíl ti kluci a holky Sportiness Plzeň.

Byl to opravdu krásný den a nebudu lhát, že jsme se neloučili dlouho a se slzou v oku :o( Ale už je to za námi
a všichni se těšíme na další akci ;o) Věřím, že se k nám příště přidají i další kluci a holky, které lákají skákací chůdy.

Jo a ještě abych nezapomněl, podpořte naší novou kamarádku Báru a její partu, kteří organizují v říjnu jistě super akci v Plzni. Registrační kapacity zatím jsou a klidně se rozšíří ;o) Více na www.fokus.skauting.cz

Závěr:
- maličko jsem poupravil staré známé moudro, kterého se už dlouho držím „Chceš-li poznat přítele, vezmi ho na pár dní do hor.“ Není totiž třeba chodit tak daleko. Zátěžový test se dá provést mnohem rychleji se stejným výsledkem. Takže „Chceš-li poznat přítele, vezmi ho na skákací chůdy.“
- naše začátky a pokroky jsou vidět na sestřihaných záznamech zatím jen na facebooku. Chtěl bych jen upozornit, že jakékoli komentáře jsou zbytečné, všechny postavy a jejich podobnost jsou smyšlené a platí jen zde řečené. Prozatím dávám k dispozici jen sestřihaný výcuc pokusů o salt. Celovečerní film s hudbou a efekty, včetně posledního snímku našich nezdařených kreací bude ještě chvilku trvat. Ale určitě přijde ;o)
- jo a ještě jedna věc, bolí mě úplně všechno, mám pocit, že i tu bolest v mých svalech něco bolí, připadám si jako bych se měl každou chvíli rozpadnout na atomy, cítím, že žiju, life is good.

Luky