Sportiness CZ - Skákací chůdy

Jsem znechucen, chtěl jsem dát šanci jinému pisálkovi, ale ten nebyl schopen za měsíc dotlačit popis lezecké akce, tak holt shrnu obě dvě v odrážkách ;o) Nechť promluví fotogalerie.

Zimní lezení

– bylo to peklo, všude led, jinovatka, mráz, hnus;
- jedna skála nelezitelná, druhá také zamrzlá, ale alespoň se dalo nahodit horní jištění…to nám z bezpečnostních důvodů trvalo hodinu;
- s Ondrou jsme provedli prvovýstupy, zatímco David s Verčou prozkoumali Radyni,
- pak jsme rozdělali uprostřed sněhových plání oheň jedinou zápalkou, opekli vuřtíky a salámy a přesunuli se zpět ke skále,
- David s Verčou úspěšně zdolávají ledostěnu,
- zbytek dobývá stěnu po druhé, tentokrát s desetikilovou činkou,
- zrušení jištění, zoufalé slanění po dvojitém laně, odchod a odjezd.

Pochod 50 km

– sestava já, Ondra, David, Anička a Robin;
- vlak jede jen do Kaznějova, rozhodneme se pokračovat na sever ke Střele pěšky;
- po týdnu skvělého počasí začalo sněžit,
- Kaznějováci pravděpodobně kropili celou noc lesní cesty, které se proměnily v kluziště;
- z pochodu se stala sebevražedná mise, skóre pádů jednotlivců se nevejde do řádů jednotek;
- Ondra s Robinem se nechávají unést krásou matičky přírody, až z toho brodí řeku;
- nikomu se nic nestalo, jen kluci chvilku nemají čím čůrat;
- pokračujeme dál cestou necestou, polem nepolem podél Berounky;
- zříceninka, shánění suchého dřeva, zapálení ohýnku, pečvuřťákování;
- stále vpřed, mnoho terénních překážek a nesrovnalostí s mapou, ve smyslu soukromých pozemků, které se musejí obcházet;
- díky naší zkratce-prodlužce vidíme krásné vodopádky;
- Davidovi odchází noha, ale nechce to přiznat, na to kašlu, musím udržet bojeschopnost skupiny;
- přítel na telefonu (pohotový Péťa) je ochoten kamaráda zachránit;
- ačkoli jsme ušli teprve kolem 35 kilometrů, Davidovo počítadlo se blíží k padesátce, což by náročnostně odpovídalo;
- dosažení randevous pointu, Péťa je tu a nabírá Davida, moc se mu nelíbí náš skromný návrh, že bychom my jeli autem a on by dorazil pěšo, když už je to jen kousek;
- pokračujeme dál, je tma, čelovky blikají a my pelášíme hlava nehlava;
- v Chrástu se odděluje Robin…od té doby o něm nikdo neslyšel :D;
- zbylé trio valí na Bílou Horu s vidinou lahodného moku Leffe;
- je před 22:00 a Majda nás ještě pouští na jedno, máme jí moc rádi ;o)
- nechce se nám vstávat, vůbec, už nikdy, ale musíme;
- z hospody se vysloveně belháme…jsme trosky, ale jen takové maličké…trostič­ky ;o)

Shrnutí pochodářů: Anča celou dobu ani nepípla (ač se nezdá, je to tvrďačka), Robin se jen smál (ač se nezdá, je to citlivka), David fotil (je mnohem skromnější než se zdá), Ondra padal (což bylo všem od začátku jasné) a já plakal (neboť jsem neviděl žádné skřítky). Péťa sice nepochodoval, ale je to chrabrý rytíř Sportinessu, který se vydal na strastiplnou cestu po neznámých a hlavně zavátých a zledovatělých komunikacích, pomoci příteli v nouzi, ačkoli nám už pro něj nezbyla žádná čokoláda.

Luky
 
 
Fotogalerky:
http://william-grimm.rajce.idnes.cz/…-_Andrejsky/
http://william-grimm.rajce.idnes.cz/…50km_pochod/