Sportiness CZ - Skákací chůdy

Tak tenhle článeček bude obzvláště vypečený už jen z toho důvodu, že nechám poprvé vyjádřit se i ostatní účastníky odběru, tak jsem sám zvědavý, jak to nakonec dopadne ;o)

Po předchozím fiasku prvního organizovaného odběru naší multisportovní skupiny v únoru, kdy se mnou neohroženě vyrazila pouze naše přední skokanka Kačka a protože jí v životní tekutince něco chybělo, tak nakonec vysosali jen mě, jsme se dostali konečně k pokračování číslo dvě. Tentokrát jsem nebyl pes a akci jsem pojal jako týdenní, kdy se může kdokoli rozhodnout, kdy se mu to hodí.

První den jsme se sešli pouze tři. Já, Péťa a David. David je tvrďák, to se musí nechat. Chtěl s námi už minule, ale byl nějaký chcíplý nebo tak a nakonec nešel, ale tentokrát si to ujít nenechal. S Péťou to bylo malinko složitější neboť stejně jako já jehly moc nemusí a vůbec nemocnice nejsou naše hobby.

Zvolil jsem metodu postupného nátlaku, kdy svolí a nebude moci uhnout :DDD Pochopitelně jsem ho do ničeho nenutil. Ještě den předem jsem z jeho zpráv na ICQ cítil, že se mu opravdu, ale opravdu nechce. Dokonce mi napsal, že mě nemá rád, ale je to muž, který svého slova dodrží, i kdyby to mělo bolet.

V pondělí jsme se sešli přesně na devátou před transfúzkou. Myslel jsem, že má uklidňující večerní slova ho uchlácholí až do odběru, ale na moje „nazdar chlapi“ odpověděl suše a zkroušeně „nemám tě rád“. No nic, hodili jsme společnou fotku a jali se vypsat povinné dotazníčky.

Paní dole byla celá nadšená, že jsme tři, protože dnes skoro nikdo nechodí. V záchvatu radosti a přívalu blahořečení si ani nevšimla, že David ode mě opisuje :D Když jsme se ve vyšším patře zaregistrovali a usedli, Péťa si uvědomil, že už nelze couvnout. Napil se, nasadil trpitelský výraz ovce jdoucí na porážku a začal mi velice vážně oznamovat, že mě nenávidí, a že je to vlastně všechno moje vina. Snažil jsem se ho povzbudit, že jsem měl poprvé také nejisté pocity, že to bude všechno OK, že se mu to bude líbit, a že paní jsou profesionálky,
ale jeho postoj byl zatvrzelý. Ještě, že mě zavolali na kontrolní odběr.

Vyrazil jsem směle vpřed a nechal kluky meditovat nad konvicí čehosi, co jsme si mohli lít do díry pod nosem. Kontrolní odběr byl naprosto bezproblémový a bezbolestný a já doufal, že to Péťu přesvědčí k dalšímu kroku
bez obav. David nastoupil hned po mně. Jak jsem již říkal, je to tvrďák a nic neřeší. Vyšel s úsměvem
a v klídečku. Po něm zavolali Péťu. Těšil jsem se, až vyjde také s úsměvem, protože to nic není a zbytek se budeme jen klouzat, ale ouha. Péťan vylez, obličej neobvykle svraštělý do výrazu zhmotnělého zla. Ještě jsem nevěděl, co se stalo, tak jsem se pokusil situaci odlehčit a dobrácky se culící hodil dotaz: „Tak co, dobrý ne?“ Péťa se posadil mezi mě a Davida, držel si píchanec, koukal naštvaně a zároveň nešťastně do klína, pak se lehce pootočil ke mně a ostře sykl: „Nenávidim tě!“ Ještě, že mě opět zavolali na vyšetření a pak rovnou na odběr. Malinko mně vrtalo hlavou, co se stalo a mrzelo mě, že si to neužívá, ale co už, nějak to doklepe a pak se uvidí.

Vyšetření všech proběhla bez komplikací. Jsme kluci nejvíc nejzdravější, tak nebyl důvod nic zdržovat. Postupně jsme zahájili odběry. Tentokrát jsem nedostal srdíčko do ruky, což byla škoda, protože se srdíčkem je to o 100% krásnější požitek. Vedle mě ležel klučina, který byl také na druhém odběru a paní odběračka z nás byla úplně nadšená, že jsme jak zkušení dávači :D Všichni si mysleli, že celá čtveřice přišla spolu, tak jsem neznámého nezbedníka adoptoval …určitě si přijde brzy zaskákat. David zalehl vedle mě a vytasil své namakané žíly jako špagáty. Sestřička ho píchala určitě s nadšením :DDD A to už se do odběrové místnosti přisunul i Péťa. Měl jít
po mně, tak jsem paní řekl, ať je na něj hodná, že jde poprvé. No a jak to dopadlo? Péťa vylezl z odběrové místnosti jako jiný člověk. Jeho tvář zářila úsměvem a dokonce hned samostatně nahlásil, že to bylo úplně v pohodě, a že se těší, až půjdeme zase. Nacpali jsme do sebe snídani a vyjeli směr cukrárna. Z cukrárny vedly naše kroky do Pubu, kde jsme testli, zda se dá zadara opít. S naším tempem pití rozhodně ne, ale to vůbec neva. Je 17:00 a mě už přešla i únava. Akci opět hodnotím jako velice konstruktivní. Jsem zvědav, kolik lidí se ještě
do konce týdne připojí k naší šňůřičce bezplatných dárců.

A jak to viděli David s Péťou?

David:
„Lukáši, mně se to líbí, ale chybí tam jedna taková maličkost, jak u svačiny omdlela ta ženská, jinak to perfektně vystihuje situaci.“

Péťa:
„Nevěřte mu! :D Jako obvykle si to Lukáš dodatečně přikresluje a ze mě dělá toho nejhoršího :D Dobře, přiznávám se, vůbec se mi tam nechtělo, nemam rád bílý pláště a všechno co s tím souvisí, ale jsou to jen předsudky a nervozita z něčeho nového.. Ve výsledku o nic nejde, krom dvou štípnutí. Sice jsem mu říkal, že ho nemam rád, ale on moc dobře ví, že jsem to nemyslel vážně. Z celého dne mám hodně dobrý pocit, něčím mě to vnitřně naplnilo, a příště zase půjdu – i když jsem tomu ráno nevěřil.“

Lukáš:
„Dobře jste to napsali chlapci moji ;o)“
 
 
Fotogalerka: http://sportinesscz.rajce.idnes.cz/…_CZ_pondeli/