Sportiness CZ - Skákací chůdy

Zatímco posledních pár měsíců jsem nějak časově nezvládal
a písemně jsem pokryl jen pár akcí, dnes to bude textu minimálně na bakalářskou práci ;o)

14. – 16.5. proběhl další ročník (možná půlročník) orientačního běhu na skákacích chůdách v Plzni. Ačkoli byla registrace dostupná 3 měsíce dopředu a hlásil jsem, že mám rezervované supr počasí, nahlásilo se ústně kolem 40ti lidí, vlastní opožděnou registraci provedlo kolem 30 lidí a nakonec se na trase sešlo 16 závodníků.

Ale abych nepředbíhal. V pátek odpoledne byla v plánu stavba indiánské sauny, instrukčně metodické cvičení na téma: Orientace v ČR v praxi a následně noční skákání. Závodníci z jiných měst byli hlášeni až na sobotu, a protože celý týden poprchávalo, ve čtvrtek vysloveně lilo a v pátek pršelo, zvolil jsem alternativu – 3 hodiny stiltbálku, přesun
do Vodnáře, topopříprava a přesun domů. Tato varianta klapla na sto procent. Odpoledne déšť zvolnil a my, kluci a holky z Plzně, jsme se totálně zrušili lítáním na chůdách za míčem a kopáním gólů. Topografická příprava v hospodě na slepých mapách byla řehole. Ale kdo do toho alespoň malinko vidí, dobře ví, že to bez nachozených kilometrů nejde. Tak snad naši zavnímali, co je to měřítko, polohopis, výškopis, kilometrová síť, vrstevnicový interval atd. Někteří zjistili, že existuje jakýsi sever :D …ti bystřejší už dokonce ví, že existují tři severy ;o) Nočně si zaskáčeme nějaká suchý den v budoucnu. Tak jako tak jsme otestovali svítící tyčky, i když se nám podařilo jednu zlomit a druhou zničit :D

V pátek večer jsem už věděl, že tenhle ročník ze sauny nic nebude a tak jsem si přes noc v hlavičce poupravil plán. V sobotu jsem vstával v 06:00. Kadaňáci a Chomutováci měli dorazit před osmou, což se jim rozhodně nepovedlo a tak se stalo, že jsme s Lubošem a Ondrou stepovali hodinu a půl po prázdném kempu a přemýšleli, kdo z nás tří ten závod vyhraje. Alespoň byl čas na vybalení a přípravu registračního stanoviště. Radek s Luckou
a oba Jendové dojeli po deváté a to už se začali objevovat i další naše koně. Probíhala průběžná registrace, ubytování a před jedenáctou tu byl i Lůďa, který dovezl zhruba 40 litrů živé vody z pramene z Kokotského lesa, nedaleko jeho bydliště. Teď mě napadá taková zajímavost, že vlastně jedna osmina z celkového počtu závodníků byla po 24ř hodinové pracovní směně. Co naplat, jsou to prostě borci.

Ještě jsme čekali na Evičku, která se někde zacyklila a tak jsme zahájili seznamovací hry. Na procvičení jmen jsme dali šlapanou, dále následovala housenka a objímací molekuly. Tím byly všechny hráze předsudků
a ostýchavosti protrženy a tak nebyl problém postavit soutěžící před hotovou věc ohledně rozdělení týmů. Závodní kategorii jsem kvůli mokrému terénu zrušil a to, že chtěla běžet 6ti členná skupinka jsem také neunesl. Jinými slovy, pokud někdo přijel s nějakým plánem, na trasu vyrazil s mým. V týmech jsem provedl takovou rošádu,
že se nejdřív vznesla vlna protestů, ale praktičnost celků soutěžící přesvědčila. Naše holky chtěly jít spolu ve trojici a tak se mnou Monča začala smlouvat. Když zjistila, že mě neoblbne jako jiné klučiny, zahájila vyhrožovací část,
a protože mám pro strach uděláno, nezbylo jí nakonec, než se chytnout Anetky a už se jí nepustit…aby o ní nepřišla ;o)

Po provedení poučení k závodu jsem rozdal mapy stanovišť s kontaktními údaji a jal se s Ondrou na kole rozvěsiti lampionky se štípačkami. Na některých úsecích byla trasa blátivá a až pozdě mi došlo, že Ondra jako závodník nepoužívá blatníky. Měl jsem půjčené jeho staré kolo. Jel jsem v rozepnuté bundě, takže jsem zvládl vyrobit hnědý pruh na mém bílém tričku i na zádech bundy. Za svůj kropenatý xicht nemůžu, na ten se mi podepisovalo bahno z Ondrova zadního kola, protože to hnal většinu cesty přede mnou.

Všechna stanoviště jsme objeli za necelou hodinku, osmé stanoviště jsme pro jistotu nevěšeli, abychom trasu zkrátili. Po našem návratu se začaly týmy připravovat a zanedlouho odstartovala první dvojice Anetka s Mončou (tým s pracovním názvem Králíci;o)

Ostatní skupinky startovali po 5ti minutách. Ondra poctivě fotografoval každou vyrážející dvojici a s poslední dvojicí vyšlapal do terénu dokumentovat činnost na stanovištích. A tak se stalo, že já ve třináct-nulanula osiřel. Nastal čas snídaně a doladění harmonogramu zbytku dne. Nerealizací sauny jsem získal 3 hodinky k dobru a to bylo prostě výtečné, neboť zbylo více času na odpočinek a přesun do Vodnáře a hry. Majda jistě nedočkavě čekala, až jí nahlásím počty a čas příchodu ;o)

Maličko jsem měl obavy o náročnost mokré trasy, ale když dorazila první, velice silná dvojice z Plzně, Péťa s Barčou, s plně vyštípanou kontrolní kartičkou a excelentním časem, vyčistil jsem hlavu. Když to dala Barča,
která má naskákáno jen pár hodin, tak to zbytek musí dát také. Navíc, i když byli oba rošťáci zadýchaní, Péťa mi hned začal valit klíny do hlavy, že to bylo moc jednoduché. Z druhé strany Barča mi donesla kousek květu šeříku, asi abych pookřál ;o)

Zanedlouho dorazila i druhá dvojice Ondra s Lukášem, tentokrát z Brna. Kluci běželi jako v závodní kategorii
a zvládli celou trasu za úctyhodnou 1 hodinu a 28 minut, včetně polní opravy Lukášovo skákací chůdy. Průměrný čas ostatních týmů, kromě jediného, se pohyboval mezi dvěma až třemi hodinami. Během závodu jsem měl několik telefonátů, od „ztracených“ dvojic, že nemohou najít lampionek, ale to byly jen maličkosti, které se nakonec vyřešily z chodu. Chomutovští Jendové doběhli…nebo spíš došli s tím, že poslední lampionek prostě neexistuje a hotovo. Rychlá spojka Ondra hbitě ověřil přítomnost a co byste čekali? Měl ho tam :o)

Poslední tým, dokonce první vyrážející, byly holky. Holky měly 2 strasti. Za prvé špatnou práci s mapou, což by tak nevadilo, ale zůstával ještě bod číslo 2 a tím byla tvrdohlavost Anetky. Anetka je obdivuhodná slečna a ačkoli váží 55 kilo a skákala na chůdách 70 kg, rozhodla se, že ty značkovací kleště prostě všechny najde, i kdyby měla zdechnout. A tu se přihodilo, že běhaly kolem jednoho lampionku 2 hodiny a stále nic. Vyřídil jsem hodně telefonátů…ne­návistných, zoufalých a tradičně výhružných. Všechny byly samozřejmě od Moniky. Všechny ostatní týmy už byly zpět a opékali vuřtíky a klobásky a holky stále na trase. Hlava mně začala šedivět a na obličeji se rýhovali další vrásky. Takhle to dál nejde. Zavolal jsem Anetce, ať už to nehrotí, vyběhnou na poslední stanoviště , a že posílám Ondru pro lampionky. Z dálky jsem slyšel radostný výskot Moniky a možná i vzlyky štěstí, že jsem ji osvobodil od zatvrzelosti čuchacího psa Anetky. Ondra objel trasu z druhé strany, posbíral lampionky
a někde cestou sebral i holky. Duchapřítomně zavolal, že je všechno v pořádku, holky žijí a už se blíží k cíli.

I když měly holky chůdy na nohou 5 hodin a 12 minut neodradilo to Moniku se v cíli rozběhnout směrem ke mně křičejíc, že mě nakopne. Trošku jsme se pohonili a pak už přišla Lucka, do které se obě zavěsily a za průběžného nářku a úpění se odbelhaly do cíle. Jsou to prostě hééérečky :D

Přestože měly suverénně nejhorší čas, byla to jediná čistě ženská dvojice a tudíž získaly zlato. Osobně si myslím, že si zasloužily 2 zlaté medaile. Jsou živoucím důkazem, že mezi dnešními náctiletými jsou ještě takoví, kteří se dokáží tvrdě kousnout a přitom si udržet optimistický úsměv až do úplného konce. Anetko a Mončo, jste nejvíc nejlepší holky a hrozně se těším na další akci s Vámi! Svět potřebuje víc takových, jako jste vy!

A jak to všechno dopadlo?

Kategorie muži:
1. místo: Ondra a Lukáš (Brno), 7 stanovišť, 01:28:00
2. místo: Luděk + dozorčí cyklojednotka s vodítkem Evča (Plzeň), 7 stanovišť, 03:21:00
3. místo: Jenda a Jenda (Chomutov), 6 stanovišť, 02:30:00

Kategorie ženy:
     1. místo: Anetka a Monča (Plzeň), 5 stanovišť, 05:12:00

Kategorie smíšená družstva:
1. místo: Barča a Péťa (Plzeň), 7 stanovišť, 01:36:00
2. místo: Lucka a Michal (Plzeň), 7 stanovišť, 02:19:00
3. místo: Verča a Radek (Drnovice, Kadaň), 7 stanovišť, 02:34:00
4. místo: Lucka a David (Chomutov, Ostrava), 7 stanovišť, 03:06:00

Poslední dvojička doběhla okolo půl páté, nadlábla se zbytkem pečených vuřtíků a klobásek a pak holky musely domů :( Dal jsem jim na rychlo medaile a rozloučil se s nimi. Diplomy jim pošlu kurýrem ;o)

Zbytek partičky se po skupinkách odebral do nedalekého barklubu Vodnář a nedá mi zde nevypíchnout, že se jedna skupinka cestou potratila :D On totiž David, který nešťastníky vedl, nebyl nikdy ve Vodnářovi pěšky. A tak si vychytal silnici a asi po dvoukilometrovém kufrování skutečně dorazili ;o)

Kdybych měl popsat vše, co se událo ve Vodnářovi, bylo by to na další bakalářku. Nechť promluví fotogalerie. Zde můžete najít část přípitkovou, vyhodnocovací, herní, herní a herní. Dokonce se nám podařilo zapojit do jedné hry Kamila (majitele baru) a jeho kamaráda „pana mašinku“. Jo a taky naší nejmilejší, nejšikovnější, nejpozornější
a hlavně nejvtipnější barmanku Majdu ;o) U jiných her bránila Majda pevnost, aby z baru něco zbylo. Nutno dodat, že přitom stíhala ještě fotit. Všem se hrozně líbily sardele, fyzicky a hlasově nejnáročnější byla evoluce. Já se asi málo snažil, neboť jsem skončil jako opice :( Ještě dnes mi bolí stehna a zdá se mi o kuli-kuli.

Do kempu jsme přišli až v neděli ráno po třetí hodině. Neděle byla vysloveně odpočinková. Zatímco já, Péťa, David, Barča a Evča jsme naivně vylezli v půl deváté s vidinou stiltballového utkání, ostatní se začali kutálet až kolem jedenácté. Nic naplat, nezbylo než opět operativně pozměnit plán a zařídit se podle přespolních. Sbalili jsme se, přesunuli do centra města, mrkli na věž zespod a šli se nadlábnout do Bohemky. Krkovicový steak byl opět vynikající a nevím o nikom, kdo by si na svém jídle nepochutnal.

Loučili jsme se dlouho, ale každá akce musí jednou skončit, aby se mohla vytvořit a konat nová. Bylo mi s vámi fajnově přátelé. Děkuji Vám za krásnou atmosféru a sportovní nadšení.

Lukáš

PS: kdo by chtěl report z pohledu závodníka, mrkněte zde: http://www.7leaguebrno.cz/…entacni-beh/
 
 
Fotogalerka: http://sportiness.cz/…eh-2010.html