Sportiness CZ - Skákací chůdy

Tak tahle storka se měla původně jmenovat Protestní procházka proti elektronické verzi Bangu, ale vzhledem k tomu, že jsme se na startovišti sešli čtyři, cesta byla v pohodě, i když jsme šli kousíček po zvířátkové cestičce a kousíček po ledovce v neblahém očekávání, kdy se s námi asi propadne a my se vykoupeme; Péťa vyrazil do sněhu suverénně v běhacích Merrellech bez membrány; Tomovi díky mrazu zamrzlo měřidlo cukru, tak smutně pozřel poslední tatranku a tiše počkal, co přijde; cestou jsme zahráli dvě černé storky (muž promluvil a žena zemřela, a na nádraží přijel vlak
a v kupé seděl mrtvý muž); po patnácti kilometrech nám málem uhynul Lůďa a viděli jsme pneukoně, tak se vlastně vůbec nic nestalo.

Když jsme dorazili na Bory, všichni jsme pookřáli, neboť jsme věděli, že nás čeká dortík v cukrárně Krystal, nejlepší a pravděpodobně nejstarší v celičké Plzni. V cukrošce jsme se nadlábli a dorazila i Gabča s taštičkou
na volejbal, že se k nám prý na chvíli přidá na Bang. Tak jsme tedy nabrali směr nekuřácký Pub II. Zastavili jsme se na světelné křižovatce, protože jsme nestihli zelenou. A jak tak čekáme, Lůďa s Gabčou brebtaj vpředu, Já, Péťa a Tom za nima. Auta odfrčela a už se do křižovatky řítil závratnou rychlostí jen jeden, docela malinký trolejbus. A v tu chvíli, jako by se nechumelilo, ty dvě individua vpředu se klidně rozešla přes přechod. Po pravdě řečeno, mě to tak překvapilo, že se mi zakousla kolečka v hlavě. Nedokázal jsem pochopit, co se to děje a jak je možný, že tak suverénně a celí vysmátí vyrazili před ten trolejbus…jako by jim patřila silnice :D Ještě, že kluci
na ně houknuli:

„Bacha trolejbus!“

Vysmátá, vybavující se dvojice se na nás v klídku otočila a prej:

„Cože?“

To už si ale všimli zeleného, nezpomalujícího býka pár metrů vedle nich a naštěstí uskočili. No co Vám budu vyprávět, všechno se to odehrálo hrozně rychle a ta scéna mě bude děsit ještě dlouho. Jako z černé komedie. Nevíte, jestli se smát nebo se bát. Ale hlavně nechápete. Až potom z těch rošťáků vypadlo, že oba čekali, až se druhý pohne a došlo tam k nějakému šumu, asi jak Lůďa přešlápl, Gabča hned vyrazila a to byl signál pro Lůďu, že má taky vyrazit. A oba si přitom mysleli, že ten druhý se rozhlédl a má zmapovanou situaci. Stejně to nechápu, protože celou dobu čučeli na sebe a klapačky jim jely, až jim naskakovali prorýsované svaly
na syslákách.

V Pubu II Péťa naučil Gabču pravidla Bangu a už to jelo. Před sedmou nás vyrazili, že je tam rezervačka a to byl konec pohádky. I když jsme dohromady ušli bez pár metrů dvacet kilometrů, takže fakt procházka, bylo to druhý den na lezbě znát. Péťa pro jistotu nevstal a nám se s Tomem taky moc nechtělo lézt. Přesto jsme spáchali několik heroických výkonů na zvířátkových stěnách pro děti :D Akorát teď budeme zase týden rehabilitovat. Jestli všechno klapne, tak příští zápis bude na téma automatická kresba. Čeká nás kurzík s Evou Suttnerovou, tak už se těšíme, co nám hrabičky načárají ;o)

Luky