Sportiness CZ - Skákací chůdy

Mám radost z naší skupinky darovačů. Začalo to jedním a dnes se nás sešlo šest. Když to půjde takhle dál, brzy nás bude sedm :o)

Aniž bychom něco extra plánovali, sešli jsme se úplně luxusně téměř na vteřinu přesně v 0800. David chodí taky přesně, ale počítal s půl devátou, kdy se také objevil. Z dálky jsem viděl Lůďu,
jak stepuje na rohu ulice a když jsme přidali pár kroků ke vchodu, už se k nám blížila Karol s Majdou. Karolíně se nedá odepřít jedna věc. Je to ženská s koulema. A ty koule jsou vidět na míle daleko :D Dnes, stejně jako na jiné důležité akce, vyzbrojena antistresovým náhrdelníkem s kuliskama z ovčího rouna, razila za novým zážitkem. Majda vypadala trochu nervózně. Možná proto, že měla nějaký špatný zážitek z odběru kdysi v Chebu, ale dnešek to jistě vyžehlil. Lůďa uličník si teprve předchozí večer přelouskal podmínky odběru
a zjistil, že nevyhovuje ve dvou odrážkách. Měl za sebou totiž nedávný kuriozní zážitek. Nejdřív si nechal rejpnout tetanovku a ta mu tak pomohla, že ho museli druhý den hospitalizovat s žilnatým xichtem :D Přesto dnes dorazil, aby nás psychicky podpořil.
Při vyplňování dotazníků se k nám přidal ještě Pavel, kterého zlanařila Majda. To by bylo, abychom tu přistavenou cisternu nenaplnili.

V dotazníčku je skryta jedna důležitá otázka, kterou by chlapi měli ponechat nevyplněnou. Pro ženy: Byla jste v posledním roce nebo jste těhotná? Kojíte? Zajímalo by mě, kolik chlapů už v tom nekonečném sloupci zakroužkovalo, že ne :D

Zatímco Lůďa studoval dotazníček na svojí budoucí darovačku, my jsme se jali vehementně vyplňovat. Dotazníček začíná větou s tučnými, podtrženými písmeny, zakončenou tučným vykřičníkem: Správnou odpověď zakroužkujte!
Holky se s tím nějak dlouho crcaly a tak jsem nakoukl, jestli nepotřebují popošťouchnout. Všechno v pořádku, Karol háčkuje a Majda škrtá :DDD Ani já nezůstal pozadu. I když jsem velice pozorně přeskočil otázku s kojením, nezvládl jsem vyplnit první dvě otázky. Zjistil jsem to až u paní doktorky, když mně nechtěla dát GO z důvodu totální tuposti :o) Ještě, že je nedostatek dárců, jinak by nás vyhnali všechny, že si z nich tropíme šprťouchlata.

Nahoře byla už jakože nuda a tak jsme si to museli trochu zpestřit. Nejdřív jsem hodil průkazku dárce na pultík
a zdrhnul. Sestřička si mě však zavolala, že takhle teda ne, ať vyvalím ještě občanku. Poznámku, že jdu dnes
za bráchu, přešla s naštvaným pohledem, že to asi nebylo vtipný. S Lůďou jsme zasedli a zkontrolovali stav limonády ve džbánech. Tradičně všechny prázdné až na jeden zbyteček. Tak jsme začali hamounit a plnit kelímky pro ostatní. I Pavel se přidal. A bylo sucho.

Karol s Majdou se zaregistrovaly a objevil se David. Začala šňůrečka vyšetřovaček, pití stále nikdo nedoplnil
a Majda mlaskajíc na prázdno zasténala, že je prý vysušená. Teď už vím, co fachmani před vchodem prováděli s nápisem „Transfuzní stanice“. Měnili ho za „Sahara“. Vyskočil jsem na všechny čtyři a miloučkým tónem naznačil sestřičce přepisující data z karet do PC stylem kroužící orel, že už je možné doplnit rezervoáry.

„Nevidíte, že nemáme čas!“ Obořila se na mě.

„Jo jo, já jen, abyste to zavnímaly.“

Asi jí to docvaklo, protože za pár sekund už donesla lahváče a začala to hrnout do konvic.

„Jé, děkujeme :o)“

„Hlavně si po sobě ukliďte ty kelímky.“

Njn, dnes jí asi nesbalím, co už.

Prohlídkou a krevním obrazem jsme prošli všichni, tak vzhůru na mačkání srdíček. Tohle byl můj nejdelší odběr. Neteklo to a neteklo. Když jsem byl nabodlý, Majda vcházela a když jsem měl teprve půlku tanku, všichni v odběrové místnosti se už brodili v tratolišti její krve. Sem chtěl všechny vyfotit na lůžku, ale nezadařilo se,
tak fotošku doplním i bezlůžkovou dokumentací.

Po odběru jsme si dali snídani a vyrazili tradičně do cukrošky Krystal. Tentokrát na jahody. Teda kromě Davida. Ten bez dvou dortů prostě neodejde. David je český Copperfield. V jednu chvíli ho vidíte, jak se s dětskou bezelstností spokojeně usmívá na dva dorty, sklenici jahod a kapučíno. Otočíte se, abyste odvětili nově přicházejícím, otočíte se zpět, a David s výrazem sexuálního uspokojení olizuje lžičku od kapučína, talíř, sklenice
a hrnek prázdné. Jak to dělá, nikdo neví, ale už neurvale signalizuje, že se těší na pivo.

Dál pokračovalo jen nudné story, ve kterém figuruje 20 kilogramů heroinu, URNa, litr vodky, Česká spořitelna, kanystr benzínu a krabička zápalek…jo a ještě plzeňské kašny, ale jak říkám, celkově není o čem vyprávět.

Víte, na co se nejvíc těším? Až nám dorostou naše skokanky a skokančata, a budeme si bukovat transfúzku
na celý den jen pro sebe ;o) Pak začne zlatý věk lidstva.

Luky :o)